Solární auta: proč je ještě nemáme?

Množství dopravy roste a státy se předhání v tom, kdo ji bude více regulovat a udělá ji ekologičtější. V EU na to jdeme až příliš zhurta. Byly zavedeny pokuty pro výrobce, kteří prodávají auta s vyššími emisemi CO2 (tedy s vyšší spotřebou), což je pochopitelně tlačí do vývoje aut, které mají výrazně nižší spotřebu než dnes. Na tom by v zásadě nebylo nic špatného, kdyby byl praktický dopad stejně tak dobrý jako ten papírový. Což není.

 

Proto se také ve zvýšené míře začal používat downsizing, který na papíře dramaticky snižuje spotřebu paliva a auto vypadá jako velmi úsporné. Jak ukázal náš článek, downsizing sice opravdu nezanedbatelně funguje, ale stále ne tak dobře, jak by napovídaly papírové hodnoty. Dalším způsobem, jak snížit papírové emise celé automobilky, jsou hybridy a elektromobily. Právě poslední kategorii se dnes budeme věnovat.

 

 

 

Na elektromobily jsme se už na stránkách Světa mobilně několikrát podívali. Věnovali jsme se skutečným emisím CO2 při produkci elektřiny, ze kterých vyplynulo, že i při vysokém počtu uhelných elektráren jako u nás jsou emise CO2 (a i dalších plynů) vypuštěné při výrobě elektřiny pro elektromobily o něco nižší než emise CO2 při použití spalovacích motorů. Rozhodně ale zdaleka nejde o nulové emise, kterými nás masírují výrobci.

 

Také jsme zjistili, že spotřeba elektřiny u elektromobilů se na celkové spotřebě neprojevuje až tak dramaticky jak mnozí prezentují a pro 5 milionů osobních aut by stačil jeden další Temelín. Přičemž 5 milionů elektromobilů tu budeme mít nejdříve tak za 40-50 let. Ale co kdyby si ta auta vyráběla elektřinu sama pomocí solárních panelů? Dokázali bychom potřebu další jaderné elektrárny (nebo spousty jiných a menších) eliminovat nebo alespoň snížit?

 

 

 

Jistě jste už viděli solární auta nejrůznějších bizarních tvarů, která rozhodně nejsou praktická. Mají obrovskou plochu pro solární panely, nízkou hmotnost a když svítí sluníčko, jsou schopné i jezdit. To nevlévá do žil zrovna mnoho optimismu. My si přesto zkusíme vytvořit solární auto na základě vcelku běžného vozu a podíváme se, nakolik by solární panely dokázaly odlehčit klasické elektrické síti.

 

 

V běžné produkci jsme se přesto se solárními střechami přesto několikrát setkali. Ve velikosti klasického střešního okna mohla mít solární články už i naše Škoda Superb, přičemž vyrobená energie poháněla ventilátor klimatizace a v létě tak udržuje interiér stále o něco chladnější než normálně.

 

 

Několikrát se solární střecha dostala i na Toyotu Prius. U druhé generace měly články od Kyocery jen 16,5% účinnost a výkon byl pouhopouhých 50 W, což opravdu není mnoho a byla využívána podobně jako u výše zmíněného Superbu. Dnešní Prius už může být vybaven solárními články od Panasonicu a hovoří se o výkonu 180 W. To ale stále nevypadá zrovna optimisticky. Na druhou stranu, průměrný denní sluneční svit v ČR je okolo 5 hodin denně, takže za den bychom mohli dostat cca 900 Wh (0,9 kWh). Za rok je to už okolo 330 kWh, což by mělo stačit na ujetí okolo 2000 kilometrů ročně. Pochopitelně za předpokladu, že nebudete parkovat ve stínu (v garáži,...). Solární střechy jsme mohli najít i na dalších autech, případně se objeví na některých nových. Zmínit lze např supersport Fisker nebo budoucí vozy Audi.

 

Pojďme se dnes ale podívat, jak potřebu tohoto Temelínu navíc snížit tvorbou solárního auta, resp. auta, které si dopomůže solárními panely. Je něco takového vůbec možné? Projekt Lightyear totiž tvrdí, že ano.