Downsizing motoru: opravdu funguje?

Po desítky let se automobilky přirozeně snažily o snížení spotřeby svých vozů, aby tato auta byla atraktivní pro zákazníky. To se ale v posledních letech změnilo. Vedle přirozeného tlaku se totiž objevil i tlak nový, tentokráte politický. Nařízení Evropského parlamentu z roku 2009 totiž zavedlo pokuty za vysokou spotřebu prodaných vozů, cílem je dramaticky snížit emise silniční dopravy. V podstatě jde o to, že se spočítá průměr papírových emisí CO2 všech prodaných vozů daného výrobce a pokud tento přesáhne hodnotu 130 g/km, zaplatí za každý g/km a každý vůz nemalou pokutu.

Emise CO2 jsou přímo úměrné spotřebě a hranice 130 g/km odpovídá spotřebě 5,6 litru na 100 km u benzinových aut a přibližně 4,8 litru na 100 km u naftových. Jak jsme ukázali v článku o těchto pokutách, limity jsou v praxi pro každou automobilku upraveny podle hmotnosti jejích vozů, případně jsou u malosériových výrobců upraveny výjimkami a např. Ferrari má zaplatit zhruba 410 tisíc EUR za rok 2015. Kdyby Porsche nebylo v koncernu s VW, zaplatilo by 170 milionů EUR.

Do roku 2019 jsou tyto pokuty 5 EUR za první g/km CO2 nad limit, 15 EUR za druhý, 25 EUR za třetí a každý následující gram CO2 je za 95 EUR. Pokud by v technickém průkazu uvedená kombinovaná spotřeba prodaných vozů dané automobilky byla v průměru 8 litrů, každé auto by znamenalo pokutu přes 5000 EUR! Od roku 2019 bude každý gram navíc za 95 EUR. Není tedy divu, že výrobci automobilů museli rychle přijít s technologiemi, které alespoň na papíře sníží spotřebu. Nejvíce je to vidět u výrobců, kteří mají v nabídce velké automobily.

Vedle využívání všech možných berliček, které povoluje norma (a ta evropská je hodně benevolentní), se ve velkém uchýlili k přechodu na přeplňované motory se současným zmenšením objemu motoru, tzv. downsizing. Do té doby se sice přeplňované benzinované motory objevovaly také, ale většinou třeba jako jedna z pěti motorizací. Při menším objemu má přeplňovaný motor podobný maximální výkon, obvykle znatelně lepší točivý moment a nižší spotřebu, zejména papírově. Těmto motorům totiž nynější způsob měření spotřeby svědčí a při stejném výkonu má přeplňovaný motor (s turbodmychadlem) při normovaném měření spotřeby zpravidla znatelně nižší spotřebu než ten atmosférický.

Příkladem downsizingu může být Volkswagen, který svou atmosférickou 1.6 se 77kW nahradil přeplňovanou 1.2 TSI se stejným výkonem a i ten byl nyní nahrazen ještě menším motorem 1.0 TSI s vyšším výkonem. Podobně nahradil Ford své 1.6 Ti-VCT se 77kW a 92kW malými tříválci 1.0 EcoBoost se 74 kW a 92 kW. Z dalších můžeme zmínit Hyundai a Kiu, kteří svou 1.4 se 73 kW doplnili malým 1.0 T-GDI se stejným výkonem a podobný osud potkal i 1.6 s 88 kW, kterou nahradila silnější verze téhož litrového motoru (zákazník má zatím stále na výběr mezi oběma koncepcemi). Takto bychom mohli pokračovat i u dalších značek.

Praktickou výhodou je to, že tyto motory mívají více točivého momentu v nižších otáčkách a v běžném provozu jsou tak silnější a pro řidiče příjemnější. Výrobce pak několik výkonových verzí pokryje jedním motorem, jen jinak naladěným, případně s úpravami stejného základu. Zatímco kdysi měl jeden vůz v nabídce třeba 5 různých benzinových motorů, dnes se o to postarají klidně jen 2 motory v 5 různých naladěních.

Se zmenšením objemu, ale nejen tím, mizí i víceválcové motory. Menší počet válců při stejném objemu je pro spotřebu také žádoucí. Např. u BMW, které bylo proslulé svými skvělými atmosférickými motory (zejména šestiválci), dnes už atmosféru nenajdeme a naopak v trojkové řadě je dokonce použit i tříválec. Zatímco na konci 90. let se objevovaly i maloobjemové dvoulitrové šestiválce (BMW 320, Mazda Xedos 6, Lexus IS200), dnes si i objemnější motorizace vystačí se čtyřmi válci (2.5 od Mazdy, 2.5 spalovací motory v hybridech Toyoty a Lexusu, případně třeba 2.4 v Hondě Accord a Suzuki Kizashi, jejichž výroba nedávno skončila).

Otázkou pro dnešní článek je ale to, zda je snížení spotřeby těchto motorů skutečné a je dosažené i v praxi nebo jde jen o pěkná čísla na papíře a "skutek utek". Za laskavého svolení serveru Spritmonitor.de jsme využili data reálných uživatelů jezdících v reálném provozu. Vzali jsme dvě skupiny aut, první jsou malé vozy, druhá je pak tvořena vozy nižší střední třídy. U nich jsme zaznamenali zdvihový objem motoru, maximální výkon i točivý moment a průměrnou spotřebu uživatelů. (Pozn. redakce: 10.7.2017 jsme přehled doplnili o třetí skupinu, vozy střední třídy).

Je jasné, že do hry vstupuje mnoho proměnných od pneumatik přes druh provozu, v kterém je auto používáno, způsob jízdy řidiče až po karosářskou variantu a hmotnost vozů. Proto nelze následující čísla brát na setiny přesně, ale spíše by měla ukázat, zda je zde nějaká významná statistická odchylka či nikoli. Konečně snad uvidíme, kdo měl pravdu. Ti, kteří tvrdí, že downsizing je k ničemu nebo ti, kteří v něm vidí velký krok kupředu? Pojďme to zjistit.