Brusel chce snížít emise aut o 40 % do roku 2030

Automobilová doprava udělala za posledních několik let velký krok dopředu a je výrazně čistější, než tomu bylo v minulosti. Emisní normy skutečně působí a především ve městech se dá snáze dýchat, byť to stále není ani zdaleka ideální. Evropská unie proto tlačí na další snižování emisí. To je vcelku logický a jistě i správný požadavek. Otázkou ale je, zda se v Evropském parlamentu netlačí na pilu až moc. Všichni víme, že nynější tlak zvýrazněný pokutou za auta s vysokou spotřebou vedl k zavedení downsizingu, což bylo způsobeno snahou výrobců extrémně snižovat spotřeby na papíře, ačkoli ty reálné zdaleka tak moc neklesaly. Údaje spotřeby v technickém průkazu tak dnes nejsou už skoro ani orientační.

 

 

 

To by se mělo zlepšit novou normou WLTP, která je o něco přesnější, ale ani ta zdaleka neříká pravdu. A aby toho nebylo málo, Evropský parlament navrhl další zpřísnění a znatelně náročnější cíle do budoucna. Schválil totiž návrh na snížení emisí nových aut o 40 % do roku 2030, přičemž do roku 2025 by to mělo být o 20 %. To pochopitelně nebude se spalovacími motory možné a bude vyžadovat plošnou hybridizaci vyráběných modelů s nemalým zastoupením plug-in vozidel (plug-in hybridy, elektromobily).

 

Jenže zde je problém. Takové umělé protlačování bateriových vozidel extrémně zvýší nároky na těžbu materiálů nutných pro jejich výrobu, nemluvě o tom, že nabíjecí infrastruktura pro takové množství automobilů zdaleka není připravena. Pokud by šlo jen o elektřinu, tak ta není až takovým problémem. Např. u nás v ČR by jen rozdíl mezi naší výrobou a spotřebou stačil na nabíjení asi 4-5 milionů osobních elektromobilů (na 6 milionů osobních elektromobilů by stačila asi pětina naší nynější výroby elektřiny). Problémem je však nedostatek nabíjecích míst a přílišné tlačení na pilu patrně způsobí podobný problém jako v Oslu v Norsku, kde jsou elektromobily sice velmi populární (mají téměř nulové daně, zatímco spalovací vozy naopak extrémně vysoké), ale není je moc kde nabíjet.

 

Dalším cílem EU je totiž to, aby automobilky prodávaly přes 20 % nízkoemisních vozidel v roce 2025. Pod pojmem nízkoemisní vozidlo se zde míní to, které má emise CO2 nižší než 50 g/km. V řeči spotřeb to je 2,16 litru benzinu nebo 1,89 litru nafty na 100 km. Je totiž jasné, že takovou spotřebu je bez nabíjení ze zásuvky naprosto nemožné dosáhnout. V roce 2030 už to má být přes 35 % vozů. Při dnešních počtech registrací by to bylo přes 5 milionu nových PHEV nebo BEV ročně, což je o milion více, než kolik se prodalo takových aut za celou historii automobilismu. 

 

European Automobile Manufacturers’ Association (ACEA) vidí problém v tom, že tak agresivní tlak na emise bude negativně působit na zaměstnanost navázanou na výrobu aut (těžko si lze představit, že plug-in vozidla klesnou s cenou na úroveň normálních aut, tedy se rozhodně nebudou prodávat v takových počtech jako běžná auta). Elektromobilita jistě má své místo na světě, ale takový umělý agresivní tlak může přinést více problémů než užitku.

 

Zdroj: autocar.co.uk, greencarcongress.com