Velká recenze zařízení HTC HD2

Hned po prvním úniku technické specifikace Lea bylo jasné, že půjde o výjimečné zařízení. Ať už se jedná o vzhled nebo fyzické rozměry, ve světě Windows Mobile nenajdeme mnoho podobných zařízení. Pokud jde o design, při čelním pohledu skoro není o čem hovořit. Nové HD2 je totiž DISPLEJ ve velmi tenkém rámečku s několika tlačítky vespod. Tečka. Samozřejmě je to trochu nadnesené tvrzení, protože jednak je toho na přední straně o trochu víc a i to stylové minimum by se zajisté dalo hodně pokazit dostat to do ruky nějaký "odborník". Při prvním setkání se zařízení si ale ničeho jiného než displeje všímat nebudete, jednoduchý až minimalistický styl je v těchto dobách prostě in.

Když se dostatečně pokocháte displejem, asi vám neunikne, že je nové HD2 velké a poměrně těžké. Není to sice samoúčelné a navíc se při podrobném srovnání s konkurenčními produkty ukáže, že rozdíl není zas tak výrazný, ale řešení je pouze jediné - buď se s tím srovnáte, nebo si zařízení nekupujte. S přihlédnutím k parametrům nás ale překvapí nízká tloušťka přístroje. V oblasti integrovaného fotoaparátu si sice HTC vypomohlo drobným podvůdkem, ale 11 milimetrů je vynikající výsledek. Občas jsem z toho měl až nepříjemný pocit, například při sundávání zadního krytu baterie, že se zařízení musí každou chvilku přelomit. Nebojte, nepřelomilo se:).

Naprostou dominantou přední strany zařízení je displej. Poměrově se mu blíží snad jen starý Acer n311, u naprosté většiny ostatních zařízení zabírají okraje i tlačítka plochu mnohem větší. Navíc díky kapacitnímu displeji může být celá přední strana tvořena odolným sklem odolným proti poškrábání. Pod displejem to je čtveřice bíle podsvícených tlačítek (3 jednoduchá a jedno dvoutlačítko), která jsou na rozdíl od prvního Touch HD klasická, nikoliv zapuštěná, takže je dokážete nahmatat i poslepu; ani jednomu ale nemůžete změnit funkci, která byla určena výrobcem. Nad displejem si všimneme mřížkou chráněného protáhlého výstupu reproduktoru pro telefonování a na jeho levém okraji i malinké, praktické, decentně svítící zeleno-oranžové LEDky informující o zmeškaných hovorech a podobných událostech. Jako poslední jsou na přední straně senzory, konkrétně senzor přiblížení a světelný senzor.

Zadní strana je rovněž velmi jednoduchá a nabízí pouze objektiv fotoaparátu, dvojitý LED blesk a otvor pro systémový reproduktor. Objektiv fotoaparátu je bohužel asi o 2 mm vystouplý a navíc ohraničený kovovým páskem s ostrou hranou, takže pozor na všechno dřevěné a lakované. Další zajímavosti jsou schované pod kovovým krytem baterie, který na rozdíl od většiny ostatních současných mobilních zařízení nezakrývá celou zadní stěnu, ale pouze zhruba polovinu plochy přesně uprostřed. Drží na místě dost pevně, ale po pár výměnách karet si zvyknete. Původně se plánoval i originální držák do auta se speciálním krytem baterie, ale toho se nakonec asi nedočkáme, prodávaná verze bude o dost jednodušší.

Slot pro paměťovou microSD kartu je umístěna na pravém boku zařízení (sundání krytu nemá vliv na funkčnost, takže kartu je možné měnit za provozu) a hned vedle je malý červený spínač pro resetování zařízení. SIM karta není schována pod baterií, ale vedle ní, pro její vyjmutí nebo výměnu je ale baterii stejně nutné vyndat.

Boční hrany jsou ještě jednodušší - levá nabízí pouze protáhlé dvoutlačítko pro ovládání hlasitosti, pravá nenabízí vůbec nic. Což je trochu škoda, minimálně tlačítko pro focení by se občas hodilo.

Horní hrana je opět zcela nezajímavá, vše zachraňuje hrana spodní, kde najdeme hned trojici zajímavých prvků. Uživatele bažící po kvalitní hudební reprodukci potěší klasický 3,5 mm široký konektor pro připojení běžných sluchátek, ostatní zase standardní microUSB konektor pro nabíjení a synchronizaci (a pokud ne, zvykejte si, lepší už to nebude:) Posledním prvkem je miniaturní otvor mikrofonu (nejen) pro telefonování.

Tím je naše okružní cesta po těle přístroje u konce a můžeme se věnovat tomu, co si HD2 schovává uvnitř.