Mobilní platformy: historie a současnost

Pokud se o někom v oblasti čipsetů pro mobily a tablety mluví, pak je to většinou NVIDIA. Velký hráč na poli grafických karet chytře vytušil obrovskou příležitost na novém trhu a jeho SoC řešení Tegra tak s námi putuje již od první vlny chytrých telefonů s Androidem, ostatně jistě si vzpomenete na náš článek, kde jsme rozebírali budoucnost tohoto výrobku.

Celá platforma odstartovala kolem roku 2010 a ze strany výrobce se jednalo o celkem povedený marketingový tah. O Tegře se psalo prakticky v každém technickém plátku a i u nás najdete řadu aktualit a článků, přicházeli výrobci zvučných jmen a Tegra se dostala i mimo IT segment k automobilce Audi. Inu, lépe to snad nemohl CEO Jen-Hsun Huang a jeho tým vymyslet.

Reálné nasazení do produktů se však poněkud zaseklo a světlo prodejních pultů spatřilo jen několik málo zařízení. Hlavním problémem v době uvedení byla absence x86 instrukcí, které znemožnily nasazení Windows a Microsoft se v té době jistě chlácholil, že jej nějaký ARM nemusí zajímat. Druhý problém byl v Androidu, který se teprve batolil a nemohl Tegru řádně podpořit. Nicméně to se mělo brzy změnit.

S druhou generací Tegry se již NVIDIA pohodlně svezla na mánii kolem Androidu a trh začaly zaplavovat první produkty s tímto vícejádrovým řešením. Základním kamenem byla dvojice jader Cortex-A9 doplněná o grafickou kartu ULP Geforce a další specializované čipy. Ostatně nebudu nosit dříví do lesa a odkážu na detailní článek. Byla už Tegra 2 konečně použitelná?

Jako první dorazila do redakce Toshiba AC100-10W, která díky Androidu 2.1 trpěla řadou dětských nemocí, ale již tehdy bylo jasné, že Intel má velký problém. Netrvalo to dlouho a světlo světa spatřil Android 3.0, který jsme vyzkoušeli skrze Samsung Galaxy Tab 10,1. Velký skok v použitelnosti, uživatelské přívětivosti a výdrži na baterii. Zařízení s Tegrou tak již nebylo možné považovat za nějaký pokus, ale jako plnohodnotnou platformu na poli tabletů a smartphonů.

NVIDIA však rozhodně nespala na vavřínech a dál pilně pracovala na nových generacích svého čipsetu. Uniklé plány výrobce dávaly vědět, že nás prakticky každý rok čeká další generace a než se trh nadál, byla tu Tegra 3. Po stránce výkonu opět skok mílovými kroky kupředu, neboť uvnitř došlo k navýšení na čtyři jádra Cortex-A9, a ty ještě doplňuje jedno úsporné jádro. V případě malého vytížení totiž systém odstaví výkonná jádra a přepne na slabší.

Tegře třetí generace jsme nahlédli pod kapotu v tomto článku. Kromě technologických pokroků v oblasti čipů se NVIDIA zaměřila na software a začala optimalizovat, sponzorovat vývojáře her a nakonec založila i vlastní obchod s aplikacemi. Tam, kde Atom nebyl schopen pořádně přehrát i 720p video, jej Tegra 3 doslova drtila s 1080p a ani se u toho příliš nezadýchala. Zařízení se na trhu objevilo poměrně dost, takže bylo z čeho vybírat.

Z našich recenzí doporučím především Asus Transformer, který přinesl nečekanou variabilitu díky odnímatelné klávesnici a ve „složeném“ stavu nabídl výdrž okolo 14 hodin. S aktualizací na Android 4.0 jste v rukou drželi nejen tablet na surfování, ale také pracovní nástroj, který mohl běžným uživatelům bohatě stačit.

V úvodu roku 2013 byla ohlášená v pořadí již čtvrtá generace Tegry, která stejně jako v předchozích generacích dorazí v několika verzích. Tentokrát však bude rozdíl poměrně zásadní a na trh se dostanou dvě verze, plnohodnotná „4“ a pak ořezaná „4i“. V čem se budou tyto čipsety vzájemně lišit?

Vyspělejší Tegra 4 vsadí na jádra Cortex-A15 (4+1) s frekvencí 1,9 GHz a pro grafické úkony si přizve na pomoc GeForce s 72 výpočetními jednotkami. Operační paměť celého systému je plánována na rovné 4 GB DDR3 či LPDDR3. Je jasné, že taková konfigurace bude mít výkonu na rozdávání a Tegra 4 si prý troufne na 4K (Ultra HD) video.

Do levnějších tabletů a telefonů zavítá Tegra 4i, která dostala do vínku postarší jádra Cortex-A9 (4+1) s frekvencí 2,3 GHz. Grafická karta je taktéž o něco chudší a nabídne jen 60 jednotek. Operační paměť LPDDR3 má své maximum na hodnotě 2 GB. Výkon by i tak měl bohatě postačit na surfování vodami internetu a ostudu si neuděláte ani při 1080p videu.

Příjemným překvapením je v obou případech přítomnost LTE čipsetu, který dovolí provoz na nejmodernějších datových sítích (minuta ticha za naše zaostalé „3G“ sítě), takže Tegru 4(i) jistě uvidíme i řadě mobilních telefonů. V tomto světle je poněkud paradoxní, že Samsung vyrábějící telefony to se svou platformou Exynos 5 nezvládl a musí si pro LTE vypůjčit cizí platformu.

Další generace Tegry překvapivě nenese označení Tegra 5 ale Tegra K1, co k tomu výrobce přesně vedlo, asi nezjistíme, takže se raději zaměřme na hardwarové změny. Nová generace bude vyráběna ve dvou verzích, přičemž prozatím mají obě stejné označení.

Jako první si představíme verzi založenou na klasických jádrech ARM Cortex-A15, které budou v pouzdře čipsetu celkem čtyři, přičemž každé z nich má maximální takt 2,3 GHz. Druhá varianta Tegry K1, dorazí o něco později a dostane dvě jádra vlastní výroby s označením Project Denver. Jejich pracovní frekvence je 2,5 GHz a na poli Androidu nabídnou podporu 64bit instrukcí.

Grafická část bude pro oba čipsety shodná a jedná se o akcelerátor založený na architektuře Kepler, kterou Nvidia s úspěchem nasadila jak do stolních tak přenosných počítačů. Celkem 192 CUDA jader na frekvenci 950 MHz nabídne zřejmě velmi vysoký výkon a sama Nvidia se chlubí, že trumfne herní konzole Xbox 360 nebo PlayStation 3.

Recenze a aktuality ohledně platformy NVIDIA Tegra.