Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Auto-Moto
Mobilní telefony
Notebooky  |  Tablety
Příslušenství
Wearables  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie  |   TV Freak

Vývoj spotřeby aut aneb jak moc nám výrobci "lžou"?

8.10.2018, Milan Šurkala, článek
Vývoj spotřeby aut aneb jak moc nám výrobci "lžou"?
Papírové údaje spotřeb dnes nejsou už skoro ani orientační. Normy pro měření spotřeby aut se totiž dají hodně přiohnout, a dnes není výjimkou ani o 50 % vyšší spotřeba než v papírech. Jak se tyto "vylhané" spotřeby měnily v čase a co WLTP? Zjistili jsme to.
Kapitoly článku:
  1. Vývoj spotřeby aut aneb jak moc nám výrobci "lžou"?
  2. Vývoj rozdílu reálných a papírových spotřeb v letech 1997-2018
  3. WLTP norma
  4. Závěr
Nyní se dostáváme k hlavní náplni článku, měření rozdílu mezi papírovou a skutečnou spotřebou. K tomu s laskavým svolením serveru Spritmonitor.de využijeme jejich data, která sem zadávají reální uživatelé jezdící s vozy. Zpracovali jsme celkově okolo 2200 záznamů aut z let 1997 až 2018, kde byl zaznamenán objem motoru, maximální výkon, rozmezí let, ve kterém byl daný motor v tomto autě a specifikaci k dispozici, jeho oficiálně udávanou papírovou spotřebu a následně spotřebu dosaženou uživateli v reálném provozu. Zaznamenán byl také typ motoru (benzin, turbobenzin, diesel, turbodiesel, včetně typu vstřikování, nebo zda šlo o hybrid).
 
Mazda 6
 
Ve studii jsme počítali i vlivem různých papírových spotřeb u odlišných typů karosérií.
 
Aby byla data co nejvíce průkazná a co nejpřesnější, využili jsme toho, že v případě výroby auta ve stejné specifikaci po více let bylo takové auto započteno do všech let. Pokud se tedy vyrábělo např. v rozmezí let 2005 až 2010 beze změny, auto z roku 2007 se započetlo i pro rok 2005, 2006,... až 2010. Poněvadž různé karosářské varianty mohou mít různou papírovou spotřebu, snažili jsme se reflektovat i toto. Pokud měl třeba hatchback spotřebu 5,1, sedan 5,2 a kombík 5,4, na základě přibližného zastoupení karosářských variant jsme stanovili papírovou spotřebu např. na 5,2. Bylo-li hodně kombíků, pomohlo to blíž spotřebě kombíku (třeba 5,25 nebo 5,3) a podobně.
 
V případě uživatelem špatně zadaných hodnot, jež byly snadno identifikovatelné a zkreslovaly výsledek, došlo k jejich odečtení (např. pokud se někdo přepsal v desetinné čárce, čímž jeho auto "záhadně" dosáhlo spotřebu např. 12 litrů, zatímco všichni ostatní jezdí kolem 6).
 
Spritmonitor udává průměrné spotřeby v závislosti na najetých kilometrech (tzn. vážený průměr), takže ten, kdo jezdí hodně, může mít násobně větší váhu v průměru než ten, kdo jezdí málo. U vozů, které měly jen malý počet záznamů (kolem 10-15), jsem tak udělal kombinaci čísla ze Spritmonitoru, aritmetického neváženého průměru a mediánu, aby se minimalizovaly neduhy těchto statistických metod. Většinou se ale vážený a aritmetický průměr nijak zvlášť nelišily. Pokud automobil s menším počtem záznamů nevykazoval nějaký trend ve spotřebách a ty se hodně lišily u každého uživatele (např. 5 lidí jezdilo za 5 litrů, jeden za 6 a 7 lidí za 7), nebyl takový vůz pro jistotu započítán.
 
Je jasné, že ani tak se nelze dobrat přesných výsledků a ani nechceme tvrdit, že zde budeme prezentovat čísla s přesností na desetiny. Chceme spíše ukázat trend, jak se tyto rozdíly mezi spotřebami vyvíjí a jsme si vědomi toho, že do hry vstupují ještě další proměnné, jako jsou další úpravy aut, typ provozu, ve kterém vůz nejčastěji jezdí, tíha řidičovy nohy na pedálu a podobně. Velký počet pozorovaných vozů by měl ale tyto odchylky potlačovat (u všech vozů se najdou závodníci i šetřílci; ti, co jezdí ve městě i na dálnici,...). Výsledky z roku 2018 zde nejsou prezentovány, protože nově homologované vozy už nemají uvedené NEDC spotřeby, ale WLTP. Každopádně pokud se vůz vyráběl v roce 2018 ve stejné konfiguraci jako i předtím, byly kusy vyrobené v tomto roce započítány pro předchozí roky. Pojďme tedy na výsledky.
 
Graf vývoje spotřeb v letech 1997-2018
 
klikněte pro zvětšení
 
Zajímavé, že? Krásně jde vidět, že prvních pár let od zavedení normy NEDC se v podstatě nic nedělo a udávané spotřeby se nijak zvlášť nelišily od těch skutečných. Atmosférické benziny ve skutečnosti jezdily za spotřebu o zhruba 2 % vyšší. S přímým vstřikem to sice bylo přes 12 %, ale v prvních pár letech zde šlo v podstatě jen o jediné auto, a to Mitsubishi Carisma GDI. Přímý vstřik proto počítáme až od roku 2002, kdy už byl dostatečně velký počet vzorků. Tehdy naopak začal být nedostatečný počet vzorků u nepřímovstřikových turbodieselů, které jsem tedy už vypustil. Přeplňované benziny "kecaly" asi o 6 %, což s ohledem na dnešní dobu není skoro nic.
 
Atmosférickým dieselům norma nesvědčila a ty jezdily v průměru dokonce o 2 % úsporněji, než bylo v papírech. Turbodiesely s nepřímým vstřikem říkaly v papírech naprostou pravdu a v případě těch přímovstřikových bylo nutno počítat se zhruba 10 % navíc. Průměr pro rok 1997 tedy byl přes 3 % napříč všemi těmito kategoriemi. Jak vidíme, výrobci tehdy skutečně moc "nekecali".
 
Celkový graf vývoje odchylky spotřeb
 
klikněte pro zvětšení
 
Do roku 2001 se vcelku nic nedělo a zde byla odchylka kolem 5 %. Už o dva roky později ale stoupla na 10 % a od té doby se odchylka mezi udávanou a skutečnou spotřebou zvyšovala o přibližně 2 % každý rok.
 
Pojďme se tedy podívat na rok 2017. Nejpoctivější jsou jednoznačně atmosférické benziny, a to ať ty s nepřímým vstřikem (+23 %) nebo s přímým (+20 %). Pokud si tedy koupíte auto s atmosférickým benzinovým motorem, můžete počítat s tím, že patrně budete jezdit s o pětinu vyšší spotřebou, než máte uvedenou v papírech. Pro mnohé bude jistě velkým překvapením, že na třetím místě se velmi těsně umístily hybridy (doplňující atmosférický benzinový motor). Zde jde o nárůst okolo 35 % proti normované spotřebě, tedy o celou třetinu. Norma totiž s hybridy moc nepočítala. Připomínám, že ve studii počítáme pouze s klasickými hybridy, které se nenabíjí ze sítě (plug-iny byly tedy vynechány).
 
Opačný konec žebříčku pak začíná být tvořen přeplňovanými motory, nepřímovstřikové benziny se dostaly na +42 %, nicméně zde jde už o hodně vymírající druh (např. o 0.9 TCe). U verzí s přímým vstřikem však bylo spočítáno zhruba okolo +35 %, v podstatě na úrovni hybridů. Velmi kecají i naftové motory (dnes přímovstřikové diesely), u kterých je reálná spotřeba v průměru o 42 % vyšší než kombinovaná hodnota udávána ve specifikaci (stejně jako turbobenziny s nepřímým vstřikem). Máte-li v papírech třeba 3,5 litru, počítejte s tím, že reálná hodnota bude spíše kolem 5 litrů.
 
Suzuki Baleno
 
Nejpřesnější údaje o spotřebě v technickém průkazu najdete asi u automobilky Suzuki.
 
Pokud by vás zajímalo, jak moc "kecá" která automobilka, tak vězte, že to právě závisí i na tom, jaké motory používá a soustředí-li se především na velké naftové vozy (německá trojka), pak lze očekávat výrazně nadprůměrné hodnoty. Naopak automobilky s větším zastoupením atmosférických motorů mají nižší hodnoty. U mnoha japonských automobilek se tak pohybujeme kolem +20 % (Mitsubishi, Honda, Suzuki a Mazda), hůře je na tom s +30 % Toyota díky hybridům a Nissan, který je spřízněn s Renaultem. Oba mají okolo +35 %. Podobně jsou na tom i další francouzské automobilky jako Peugeot a Citroën s +30-35 %. Ty také hodně preferují naftové vozy a v případě benzinových jde často o přeplňované varianty.
 
Mercedes-Benz C Class
 
Největší rozdíl mezi udávanou a skutečnou spotřebou vykazuje německá trojka, Mercedes-Benz, Audi i BMW.
 
O něco lépe jsou na tom korejské automobilky Hyundai a Kia s cca +25-30 %. Do této kategorie spíše k její horní hranici +30 % spadá ještě Opel a koncernová Škoda, Seat i Volkswagen. Kolem +35 % mají vedle francouzských aut také Fiat a Ford. Jak už bylo řečeno, největší rozdíly můžeme čekat u automobilek, které mají v nabídce především přeplňované vozy, a to zejména naftové, což je případ německé trojky v podobě Audi, BMW a Mercedesu. Vozy těchto značek v průměru berou o +40-45 % více, než je uvedeno v papírech.  

reklama