Velká recenze zařízení HTC HD mini

Vzhled zařízení a první část videorecenze

Už samotný název zařízení, HD mini, nám napovídá, jak asi zařízení vypadá a kde při jeho návrhu výrobce hledal inspiraci. Není to ale zcela věrná kopie HD2, při podrobném prozkoumání narazíme na některé rozdíly. Sympatické jsou rozměry i hmotnost zařízení, 57,7 x 103,8 x 11,7 milimetrů a 110 gramů vaše kapsy nijak nezničí a v kabelce či aktovce se zařízení ztratí úplně. Přední strana je lesklá, protože je tvořena z jednoho kusu tvrzeného skla, boční i zadní hrany jsou pak umělohmotné s pogumovaným povrchem, díky kterému je zařízení (samozřejmě kromě přední strany) méně náchylné k opatlání a poškrábání.
Jak je u zařízení od HTC téměř vždy pravidlem, kvalita zpracování je na vysoké úrovni. Netradiční tvar krytu zadní i bočních stran sice z počátku vzbuzoval jisté rozpaky, ale oba kusy do sebe přesně pasují a ani po opakovaném rozdělení a spojení jsem nepozoroval žádné mechanické problémy. Samotné sundání krytu chce ten správný postup a napoprvé jsem musel požádat o pomoc manuál, ale pak už to šlo samo.

Přední straně dominuje displej, který ale v porovnání s HD2 nepůsobí tak impozantně, a také rámeček kolem nám trochu přibral na objemu. Nad displejem si všimneme mřížkou chráněného krytu telefonního reproduktoru, nalevo od něj najdeme miniaturní stavovou oranžovo/zelenou LEDku. Přesně na opačné straně je pak umístěn běžnému oku uživatele skrytý senzor přiblížení.

Pod displejem je umístěna pětice bíle podsvícených tlačítek pro ovládání telefonu i operačního systému, tedy pokud je vůbec možné tento typ ovládacího prvku nazvat tlačítkem. Fungují na stejném - kapacitním - principu jako displej a reagují tedy pouze na prsty uživatele. Po 14 dnech používání zařízení jsem nicméně přesvědčen o tom, že tuto změnu si v HTC mohli odpustit. Je sice příjemné, že tlačítka se stejně jako displej při telefonování po přiložení k hlavě vypnou (sice svítí, ale nereagují), nicméně při běžné manipulaci jsou citlivá podobně jako displej a tak je nechtěných stisknutí výrazně víc, než u zařízení s klasickými tlačítky.
Kromě kovové mřížky chránící hlavní reproduktor s kruhovým výřezem pro objektiv fotoaparátu najdeme na zadní straně pouze čtveřici šroubků, které sice na první pohled brání sundání zadního krytu, ale které ve skutečnosti nejsou jeho součástí. Když kryt ve tvaru vaničky s několika otvory sundáme, na povrchu jasně žlutého těla přístroje rozpoznáme jak prostor pro baterii, tak i slot pro microSD kartu a slot pro SIM kartu. Samotné sundání krytu zařízení nikterak nevadí a výměnu paměťových karet je tak možné provádět za plného provozu.
Ani hrany nenabídnou zábavnější podívanou, na pravé není vůbec nic, na levé je podlouhlé dvoutlačítko pro regulaci hlasitosti. Spodní hrana nabízí klasický microUSB pro připojení kabelu, miniaturní otvor mikrofonu a místo pro připnutí popruhu na krk. Nakonec máme horní hranu, kde kromě klasického 3,5 milimetrového konektoru pro připojení sluchátek najdeme praktickou změnu proti HD2, kterou je samostatné tlačítko pro zapnutí / vypnutí přístroje. Při jeho dlouhém stisknutí je navíc možné zařízení úplně vypnout.
Tím máme zařízení prozkoumané ze všech stran a můžeme se pustit do vlastností. Jako první se ale budeme věnovat tomu, čím jsou zařízení od HTC unikátní - uživatelskému rozhraní HTC Sense.