Velká recenze zařízení ASUS P565

Parametry zařízení

Nejsilnější zbraní nového Asusu je zcela bez jakýchkoliv dohadů a spekulací bleskurychlý procesor, čehož také náležitě marketingově využívá, ale my se samozřejmě budeme věnovat nejen jemu, ale i všem ostatním parametrům, které toto zařízení svým uživatelům nabízí.

Jako první se ale musíme samozřejmě věnovat tomu nejzajímavějšímu, protože 800 MHz v mobilním zařízení tu prostě ještě nebylo. Procesor označený jako TavorP z dílny společnosti Marvell nabízí kromě nevídaného hrubého výpočetního výkonu i praktický konfigurační aplet pro nastavení výkonu ve třech úrovních manuálně, nebo plně automatický režim, kdy je výkon měněn podle aktuálních potřeb. Tato vlastnost je důležitá z hlediska spotřeby, protože procesor běžící na plný výkon při nějaké klidné činnosti (jako je hraní Bubble Breakeru, například:) jen zbytečně spotřebovává energii a snižuje tak životnost baterie. Celé to mělo jednu drobnou vadu - ať bylo nastavení jakékoliv, zařízení jelo naplno, což ostatně prokázaly i benchmarky. Snad na to bude brzo nějaký fix. Pokud jde o benchmarky, například v testu VS Bemchmark 2007 dosáhl Asus 4881 bodů, zatímco Diamond pouze 2496 bodů. Vynikající!

Takto výkonnému procesoru by možná slušelo více paměti, než v zařízení instalovaných 128 MB RAM (na čistém zařízení je volných 53 MB) a 256 MB FlashROM (na čistém zařízení je volných 66 MB), ale ke cti zařízení slouží dobrá správa paměti, protože žádné problémy s vyskakujícími chybami o nedostatku paměti nejsou.

Pro hladké fungování zařízení je k dispozici utilitka nazvaná Auto Cleaner, která dává na výběr výchozí operaci při stisknutí tlačítka OK nebo tapnutí na ikonku X v pravém horním rohu obrazovky - zda se aplikace pouze minimalizuje, nebo zda se zcela ukončí. Navíc máte možnost ve dvou seznamech určit aplikace, které se nastavenému režimu budou vymykat. Mimo to je v zařízení předinstalován i klasický správce úloh.

Pokud na mobilním zařízení nejraději sledujete filmy a seriály, z výkonu P565 vám lidově řečeno spadne čelist. Na testovacím souboru jsem vyzkoušel přehrávání DivX videa přehrávačem CorePlayer 1.2.5, který mimo jiné nabízí optimalizaci pro XScale procesory, a na výsledku to bylo vidět; výsledek benchmarku tohoto souboru byl 308%, díky čemuž vypadá například 113% u Diamonda jako vtip. Proto není divu, že si Asus velmi dobře poradil i s filmem v rozlišení 960 x 540 bodů a datovým tokem 2,35 Mbps, kde je přehrávání téměř plynulé a benchmark dosáhl 107%! HD záznam s datovým tokem 4,5 Mbps už sice Asus nezvládl, ale to mu těžko může mít někdo za zlé:). Celkově je z hlediska výkonu grafiky Asus špičkové zařízení a nezbývá než doufat, že se ostatní výrobci nenechají zahanbit.

Testovací soubor ve formátu DivX má rozlišení 640x352 bodů, datový tok 1024 kbit/s, 24 snímků za vteřinu a stereozvuk 44,1 kHz při 127 kbit/s, jedná se o dynamickou upoutávku na film Matrix.

Dotykový VGA displej s úhlopříčkou 2,8 palce (71 milimetrů) a rozlišením 480 x 640 bodů, pravděpodobně transmisního typu, který je schopný zobrazit klasických 65k barev, je dost povedený. Sice není tak okouzlující, jako je displej u Touch HD, ale kvalita zobrazení je vysoká a kresba velmi ostrá, takže v tomto ohledu není nač si stěžovat. Podsvícení displeje je téměř dokonale bílé, jeho intenzitu si můžete nastavit v osmi úrovních, odděleně pro nabíjení i provoz na baterie. U zařízení této kategorie (a ceny) bych už čekal i světelný senzor pro automatiku, ten ale bohužel chybí, stejně jako gravitační senzor pro automatické nastavení orientace displeje podle naklonění. Potěšující je naopak úroveň minimálního podsvícení, která vás v naprosté tmě nebude oslňovat. Subjektivně mi displej přišel i méně citlivý, především prosté tapnutí prstem mi dělalo občas problémy, ale to jen tak na okraj, nebylo to nijak zásadní omezení a jde spíš jen o zvyk.

Dojmy ze zvukových schopností zařízení jsou smíšené. Výborný je systémový reproduktor, který nabízí kvalitní reprodukci i dostatečnou hlasitost, což je mimo jiné důležité pro vyzvánění jako upozornění na příchozí hovor. Telefonní reproduktor je na tom už trochu hůř, protože jednak je o dost tišší, takže je telefonování v rušnějším prostředí na hranici použitelnosti, a navíc při nastavení na maximální hlasitost občas trochu drnčí. Bohužel si moc nepomůžeme ani při použití sluchátek, protože ta jsou subjektivně ještě tišší a jak jsem psal v úvodu recenze, sledování mých oblíbených seriálů v MHD bylo bohužel vyloučené. Nevím, jestli má Asus takový strach o uši svých zákazníků, speciální aplet umožňující nastavení maximální úrovně hlasitosti sluchátek by tomu napovídal, ale takto nízká úroveň je již zbytečná. Poslední vlastností související se zvukem je jeho záznam a zde je Asus pro změnu velmi dobrý, kvalita dostatečná a hlas srozumitelný. Navíc je bezproblémový i záznam telefonického rozhovoru například pomocí aplikace Resco Audio Recorder, hlas je sice trochu kovový, ale opět bez problémů srozumitelný.

Papírově zvládá Asus komunikaci s okolím celkem hravě, v praxi to ale občas trochu zaskřípe. Tím základním spojením se světem je USB konektivita ve formě miniUSB konektoru na spodní hraně přístroje. K dispozici jsou tři režimy připojení, klasický ActiveSync (Turbo a Normal) a režim, ve kterém je paměťová karta v zařízení připojena ke stolnímu počítači jako paměťová karta ve čtečce. Spojení je bezproblémové a stabilní, překvapila mě ovšem jeho, v porovnání s ostatními zařízeními, hodně nečekaná pomalost. Pokud kopírujete do zařízení velké soubory (a kvůli nevhodně umístěnému slotu na microSD kartu to asi nebude úplně výjimečná situace), musíte se obrnit trpělivostí. Zatímco se u posledního recenzovaného zařízení HTC Touch 3G testovací 100 MB velký RAR soubor v režimu ActiveSync kopíroval na kartu 58 vteřin a při připojení karty jako Disk Drive to trvalo pouze 23 vteřin, ten samý soubor se na kartu v Asusu kopíroval v režimu ActiveSync dlouhých 340 vteřin (370 vteřin v režimu Normal), při připojení karty jako Mass Storage to kleslo na "pouhých" 220 vteřin, což je ale stále skoro 10x více než u 3G. Překopírovat jeden 700 MB velký soubor s filmem je tak záležitost skoro na půl hodiny a to už je v dnešní době daleko za hranicí použitelnosti.

Zajímavé je naopak rozšíření správce připojení, pomocí kterého můžete nastavt automatické vypnutí všech bezdrátových služeb v určitý den i hodinu, a následně opětovné zapnutí telefonní části v předem určenou hodinu.

Druhým komunikačním kanálem je Bluetooth, přesně řečeno Bluetooth verze 2.0 s EDR. Ovládací aplikace je z dílny Microsoftu, která sice není tak propracovaná jako konkurenční produkty, ale i tak nabízí některá vylepšení v podobě podpory tisku na BT tiskárny nebo lepší přenos souborů a obrázků. Testoval jsem synchronizaci přes Bluetooth, přenos souborů s notebookem i jiným kapesním zařízením, stereosluchátka (HP), headset (Bluetrek G2) nebo připojení k Internetu a všechno fungovalo bez jediného problému.

Posledním dosud nejmenovaným komunikačním modulem je bezdrátová síť WLAN podporující standard B a G (Marvell SDIO8686), díky které se můžete připojit (nejen) k většině veřejně dostupných přístupových bodů rychlostí až 55 Mbit/s. Ke konfiguraci slouží lehce nadstandardní utilitka Wi-Fi Manager, která zobrazí základní informace a navíc umožní změnit některá nastavení či vyzkoušet konektivitu pomocí utilitky PING. Citlivost WiFi je spíš průměrná, k dispozici je i režim šetření úspory energie snížením výkonu modulu, ale ani na maximální výkon nenašlo zařízení kromě mé domácí wifiny žádné další připojení; Touch Diamond při stejné konfiguraci našel další 2 (slabé) sítě. Kromě slabší citlivosti (která vás ale při připojení doma nebo někde v kavárně nemusí trápit) jsem nenarazil na problémy, připojil jsem se k několika různým AP doma i ve městě a vše běhalo jako na drátkách.

Baterie a výdrž je místem, kde Asus tlačí bota poměrně značně. V zařízení je instalována vyměnitelná a dobíjecí Li-Ion baterie s kapacitou 1300 mAh, která se na takto výkonné zařízení jeví jako nedostatečná. Tedy, ono by to asi nebylo tak hrozné, kdyby správně a dle předpokladů fungovala automatická regulace výkonu zařízení. Bohužel jak benchmarky, tak praktické používání ukázalo, že v tomto bodě není něco v pořádku, zařízení šlapalo téměř bez rozdílu na plný plyn bez ohledu na to, jaký režim jsem měl nastavený. Po většinu času během desetidenního reálného používání jsem měl nastavenou automatiku a i když jsem z výše popsaných důvodů trápil zařízení méně, než obvykle dělávám (kvůli hlasitosti jsem téměř nekoukal na filmy a neposlouchal hudbu), jednodenní výdrž a tedy každodenní nabíjení bylo nutností (pravda, někdy zařízení vydrželo i do druhého dne, ale rozhodně ne až do večera, takže proto to každodenní nabíjení). Ba co víc, v některých náročnějších dnech byl trochu problém vydržet od rána do pozdního večera. Vážně netuším, jestli je to problém ovladače nebo je nový procesor prostě takto náročný, ale pro náročnějšího uživatele se druhá baterie stává téměř nutností.

Benchmarkové testy výdrže bohužel nemám k dispozici, protože nějak zblbnul Spb Benchmark a v logu zapsal pro všechny testy stejnou hodnotu. Obecně se ale dá prohlásit, že by to chtělo s výdrží něco udělat. Naštěstí se zařízení celkem svižně nabíjí z USB portu, takže pokud se pohybujete v okolí počítačů, stačí jeden krátký USB kablík a alespoň trochu můžete baterii oživit, ale to je přeci jen slabá náplast na tuto bolístku.