Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Auto-Moto
Mobilní telefony
Notebooky  |  Tablety
Příslušenství
Wearables  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie  |   TV Freak

Třídní sraz ce4you #4 (květen 2005, Bzenec)

16.5.2005, Pavel Koza, reportáž
Třetí víkend v květnu jsme vyrazili na jubilejní, čtvrtý třídní sraz ce4you a završili tak první rok pořádání tohoto pravidelného čtvrtletního setkání přátel PDA a dobré zábavy. Kromě obvyklých činností jako je konzumace dobrého jídla a pití s různým obsahem alkoholu na nás čekal i zvláštní host a exkurze do nejvýznamnějšího prvku místní architektury - do vinného sklípku. Pokud chcete vědět, jak to na tomto srazu probíhalo a o co jste v případě absence přišli, přečtěte si tuto reportáž.
Nezasvěcenému se akce zvaná Třídní sraz ce4you může zdát jako šílenost na druhou - parta lidí, kteří už tak svojí velkou náklonností k malým chytrým krabičkám vyvolávají u svých blízkých soustrastná gesta či úsměvy, se v pátek sebere a odjede někam do neznáma, kde se své zálibě po několik hodin intenzivně věnuje skupinově (bavíme se o PDAčkách, rozumíme si:). Poté, co se touto činností příjemně unaví, opět nasedne do aut či dalších dopravních prostředků a vyrazí zpět k domovu, kde se během několika málo hodin až dní začne těšit na sraz následující.



Po opakovaných žádostech ze strany východněji žijících čtenářů ce4you (na mapě České republiky je to od Černého Mostu doprava;) se rozhodlo využít pohostinnosti jižní Moravy a uspořádat čtvrtý sraz v malém městečku zvaném Bzenec. To se nachází jen pár kilometrů od Slavkova u Brna, kde si v roce 1805 mohl Napoleon I. do svého deníčku udělat další čárku za velkolepé vítězství, tentokrát nad spojeneckými armádami rakouského císaře a ruského cara. Ubytování v dvouhvězdičkovém hotelu Junior přímo na náměstí se sice ani se zavázanýma očima nedalo označit jako luxusní, nicméně drobné nepohodlí bylo vyváženo nízkými, pro mě až lehce šokujícími cenami. Jako dosud pokaždé se organizace ujal ipf a jako dosud pokaždé mu nezbývá za skvěle odvedenou práci nic než poděkovat.




Pátek


Pátek byl dnem příjezdu. Vzhledem k pracovním povinnostem jsme spolu s Beecherem z Prahy vyjížděli až po osmé hodině večerní. Pozdější čas však znamenal velmi dobrou situaci na silnicích, takže jsme ve spolupráci s aplikací Smart Maps Navigator pohodlně dojeli až do cíle už kolem jedenácté hodiny. Ani tak jsme ale nebyli poslední, po nás dorazil ještě Filipko se svojí paní, čímž se Třídní sraz ce4you stal poprvé vskutku mezinárodním. S jeho příjezdem zároveň výrazně stoupl počet účastníků, kvůli kterým se sraz pořádal tak daleko od Prahy, ani to ale bohužel nebylo dost na to, aby se o Moravě jako místu pro další sraz v nějaké dohledné budoucnosti opět uvažovalo...



Ale zpět k veselejším událostem. Pro účely jednací jsme měli k dispozici malý salónek, jehož jediným nedostatkem bylo málo místa pro tak početnou skupinu hostů. I přes lehce stísněné podmínky však zábava nijak nevázla a i když se diskuze jen málokdy stočila ke kapesním počítačům, někteří obzvlášť vytrvalí jedinci se do postele dostali až v časných ranních hodinách.




Sobota


V sobotu ráno jsme poprvé přišli do styku s personálem hotelu. Hotel Junior jako takový spadá pod MŠMT a mimo jiné se v něm snaží z apatických pubescentů vychovat elitní pracovníky pro gastronomický průmysl. Bohužel mám pocit, že se jim to moc nedaří. Možná jsou špatné osnovy, možná učitelé, nevím. Ale i tak by měl selský rozum studentíkovi napovědět, že pokud se host v 10 hodin dopoledne posadí do hotelové restaurace a mlsně kouká na dveře od kuchyně, pravděpodobně touží po něčem jiném než po obtloustlém, plešatějícím provozním. Po dvaceti minutách čekání (z preventivních důvodů je na stěně cedule s poděkováním za trpělivost) a jedné drobné nápovědě jsme se ale vytouženého pokrmu dočkali, takže nad budoucími kuchaři, číšníky a servírkami hůl ještě nelámu.

Po vydatné snídani začal hlavní program. Stoly v salónku se rychle zaplnily notebooky, PDAčky a příslušenstvím a hovor se na rozdíl od uplynulého večera až na výjimky držel tématu. Hluché období (ve smyslu novinek) sice stále pokračuje, ale i tak se pár předmětů hodných pozornosti našlo. Mimo jiné to byl Eurotel Smartphone II, Motorola MPx220 a další zařízení, která již sice nepatří mezi absolutní novinky, ale část přítomných se s nimi ještě neměla tu čest setkat. Méně zkušení uživatelé využívali možnost zeptat se těch zkušenějších na věci, které je trápí (párování zařízení přes Bluetooth a podobně), takže Beecher & spol. byli v trvalé permanenci. Trochu neplánovaně přišla ke slovu i synchronizace mobilního telefonu Nokia se stolním počítačem, protože - jak otestoval kolega ipf - pro crash testy není Nokia 6230 ten nejvhodnější model. Při pokusu o synchronizaci kontaktů s novým telefonem musel i zatvrzelý kritik ActiveSyncu uznat, že synchronizační perla z dílny Microsoftu není zas tak tragická aplikace.



Druhý test služeb poskytovaných -náctiletým personálem první dojem bohužel moc nevylepšil. K dobru budiž přičteno, že se počet zaplněných stolů a tím i obsluhovaných hostů proti snídani poněkud zvýšil, takže nyní měli mladí učňové a učnice přesilu pouze dvojnásobnou, i tak ale byl sobotní oběd pro většinu přítomných lehce tragikomickou zkušeností. Při hodinovém čekání na objednanou porci mohl hladový host jen smutně vzpomínat na to, jak jim to po ránu vlastně všechno šlo pěkně od ruky. Pokud už se kuchaři povedlo sehnat správné maso (každý takové štěstí neměl, viď Šebo:) a s vypětím všech sil jej uvedl do stavu vhodného ke konzumaci, selhal prozměnu číšník. Jeho mozek obsahující pracně nabiflované rutinní postupy servírování pokrmů jaksi nedokázal akceptovat skutečnost, že si jeden host v jeden okamžik jen výjimečně objednává více než jedno hlavní jídlo, takže tři jídla pro dva lidi znamenají s největší pravděpodobností chybu. Díky chápavému panu vrchnímu se však vše vyřešilo - asi je na podobná nedorozumění zvyklý:)

Během oběda dorazil další, byť jen krátkodobý host PavelR., a chvíli po něm i host znamenající zlatý hřeb srazu, zaměstnanec firmy Sunnysoft Jaroslav Prchal. Tedy abych byl přesný, pravděpodobně z obavy před hordou krvežíznívých čtenářů ce4you přijelo hostů ze Sunnysoftu hned několik, a tak se celkový počet osob připravených čelit otázkám ustálil na čísle 4 (slečna sedící vedle Jardy Prchala patřila k němu a ne k Sunnysoftu:).



V první fázi ukázali hoši ze Sunnysoftu několik zajímavých novinek - odolný terminál Symbol MC50 s integrovanou klávesnicí, integrovaným 3D scannerem čárkových kódů, odolné zařízení Fujitsu B-Pad s integrovanou čtečkou platebních karet, budoucího konkurenta zařízení s integrovanou GPS anténou Garmin iQue M5 a pak také první Pocket PC pro nevidomé. Proti klasickému Pocket PC mu chyběl displej, zato na každou činnost reagoval nějakým slovem či výkřikem. Snad jen ta cena (230 30 tisíc korun) může případné zájemce o zajímavou hračku trochu odradit - pro nevidomé je však zařízení z 90% dotované. K vidění byla i spousta příslušenství - klávesnice, GPSky, držáky do auta a další.



V další části své přednášky pak Jarda Prchal oznámil novinky chystané v další verzi jejich lokalizace Sunnysoft Interwrite Pro 8.6 a dokonce i několik zajímavostí z připravované verze 9. Protože se i následná živá diskuze na téma lokalizace nesla v duchu slušnosti, lidé ze Sunnysoftu se trochu uvolnili a ti nejodvážnější si dokonce vyndali chrániče chrupu a suspenzory;) Jako bonus za vřelé přijetí se zájemci mohli dozvědět i nějaké drobnosti z technického pozadí tvorby češtiny pro kapesní počítače. Okrajově jsme se dozvěděli i o mobilním řešení mAgent z dílny Sunnysoftu, případně o dalších aktivitách této společnosti.



Následující diskuze se točila kolem maloobchodního prodeje a především okolo problematické prodejny v Kotvě. Na základě předchozích připomínek (nejen) čtenářů ce4you byla přijata některá opatření, jak podobným problémům předcházet (druhý prodavač, technická podpora v místě a pod.). Stejně tak potěšující byla pro moravské zákazníky Sunnysoftu informace o tom, že v nejbližší době bude otevřena prodejna i v Brně. Nakonec nesmím zapomenout ani na možnost si některé příslušenství ihned zakoupit nebo alespoň objednat. A tím byla návštěva ze Sunnysoftu u konce, chvíli se ještě diskutovalo v menších skupinkách a poté jsme se se zaměstnanci Sunnysoftu rozloučili.

Na sobotní večer však byla naplánována ještě jedna akce, a tou byla již avizovaná návštěva vinného sklípku. Zúčastnili se jí téměř všichni včetně nejmenší návštěvnice srazu. Víno bylo dobré, různých druhů, a bylo ho prostě MOC:) Pokud někomu poměr vody a alkoholu ve víně nevyhovoval, mohl si dopřát i něco ostřejšího. K zahnání hladu byly připraveny různé druhy sýra, domácí škvarky a další dobroty. Hostitelé byli pozorní, zábava vynikající, prostě pohoda. Okolo osmé hodiny poprvé přijel i kolega Milan Švec, dočasně pověřený funkcí taxikáře, a odvezl část přítomných zpět do hotelu na hokej ČR - Švédsko. Díky "tranzistoráku 21. století" jsme ale od hokeje nebyli odříznuti ani my ostatní - kombinace MDA Compact, tarif T-Mobile EDGE/GPRS Unlimited a rozhlasová stanice Radiožurnál vysílající po Internetu rádio plně nahradila.



Drobný zádrhel nastal v okamžiku, kdy se setmělo a přituhlo - náš řidič ohlásil stávku z důvodu napínavého průběhu hokejového zápasu s plánovaným ukončením po třetí třetině, možná ještě později. Ženy, děti a méně odolní jedinci se nacpali do Felicie vínové barvy a byli na hotel dopraveni vozmo, my ostatní jsme se vydali na cestu přes kopec pěšky. Podle různých navigačních aplikací měla být délka pochodu asi 3 kilometry, ale znáte ty navigační softy do PDA - v reálu to bylo minimálně 5x dál:) Po celou cestu jsme se pilně fotili a rovněž posilňovali vínem, takže nám ubíhala celkem příjemně. Před domem našeho hostitele jsme udělali krátkou zastávku a mohutně oslavili vítězství našich hokejistů. Chvíli poté už dorazil náš taxík a odvezl nás na hotel. Zde má reportáž ze soboty bohužel končí, z důvodu naprostého vyčerpání a dehydratace zaviněné dlouhým pochodem jsem šel spát:) Z vyprávění vytrvalejších účastníků pochodu se ale dalo poznat, že poslední jedinci šli spát opět až k ránu.





Neděle


Z organizačních důvodů jsme museli pokoje opustit už brzo ráno - přísná slečna na recepci se nenechala uplatit korunovým spropitným, a tak jsme se po desáté ráno začali scházet v našem salónku. Řešily se poslední drobnosti a problémy. Hlavní pozornost na sebe poutal Windmaster, jehož technika lepení fólií připomínala spíš než primitivní kombinaci dvou prvků plastickou operaci Pamely Anderson - ke slovu přišly vodičky, gumové balónky, nože a zvětšovací skla. To už ale počet přítomných pozvolna klesal a ve dvě hodiny odpoledne jsme se na cestu vypravili i my. Počet policejních hlídek byl sice na můj vkus příliš vysoký, ale plynulé cestě domů to v ničem nebránilo.



A tím se s vámi, drazí čtenáři, loučím a těším se na shledanou na dalším srazu, tentokrát s pořadovým číslem 5.

P.S. Jako obyčejně nejsem schopen dát dohromady jména přítomných. Pokud se na nějaké fotce poznáte, napište mi a já to doplním. Dík
reklama