Sony MDR-1R(BT): vzduchem nebo kabelem?

Drátová verze až na zklamání s ovladačem sbírala body, kde jen mohla. Podaří se to však i bezdrátové verzi? Dříve než tento model nasadím na uši, musí proběhnout ono proklínané párování a již v duchu se připravuji na problémy s vyhledáním a následné zadávání 0000 pro ověření. Naštěstí nic z toho se nekoná, tedy pokud máte v telefonu NFC. Jednoduše zapněte sluchátka, vyčkejte cca 1 sekundu na tón z reproduktorů, odemkněte obrazovku přístroje, přiložte jej zády k pravému náušníku, opět vyčkejte na tón (tentokrát z přístroje) a máte spárováno. Popsané to zní zdlouhavě, ale v reálném nasazení můžete poslouchat cca za 2-3 sekundy s minimem úkonů, neboť takové Bluetooth v telefonu si systém (aplikace od Sony) spustí sám. Tímto prohlašuji největší nešvar „modrého zubu“ za vyřešený.

Ačkoliv jsou sluchátka na první pohled shodná, přeci jen z nich mám na hlavě trochu jiný pocit. Tlak náušníků mi přijde poněkud větší a zároveň více cítím jejich okraje. Každopádně neberte to nijak negativně, protože i MDR-1RBT jsou nesmírně pohodlná. Připomínám, že máte na hlavě pouze 290 gramů, takže se opět můžete v případě nepozornosti leknout, že vám sluchátka spadly na zem. Nicméně jak MDR-1RBT, tak MDR-1R drží na hlavě jak přikovaná, a to i při předklonu.

Ovládání hudby či hovorů skrze tlačítka na těle MDR-1RBT je překvapivě intuitivní a silně podezřívám výrobce, že někdo sluchátka během vývoje dokonce používal, to se nestává příliš často. Chcete změnit hlasitost? Jednoduše položte prst na zadní hranu pravé mušle a vyjeďte směrem nahoru, než narazíte na dvojtlačítko. Už vás nebaví aktuální skladba? Opět prstem zamiřte dozadu a tentokrát trochu níže, natrefíte přepínač, kdy pohybem posouváte skladby a zamáčknutím pozastavíte či spustíte hudbu. Někdo volá? Znovu zamiřte na pravý prstenec a tentokrát na ten menší a opět prakticky na první pokus trefíte kulaté tlačítko pro příjem a ukončení hovoru. Za ergonomii ovládání dávám Sony velkou jedničku s hvězdičkou, sám jsem se na popisky díval jen jednou.

Dříve než se pustíme ke kvalitě reprodukce, podívejme se na zoubek dosahu. Ten samozřejmě záleží na řadě faktorů, zejména anténě v obou přístrojích, materiálech okolních konstrukcí a také na množství Wi-Fi zařízení v okolí. Nicméně při spárování se Sony Xperia Z nebylo problém mít nerušenou reprodukci skrze dvojici zdí či o patro níže v jídelně. Takže konečně můžete obědvat se svou oblíbenou hudební skupinou.

Dosah Bluetooth je tedy více než dobrý, ale co baterie? Inu sluchátka jsem nabíjel v neděli večer a po celý následující týden jsem jim každý den dával řádně zabrat. Minimálně 4 hodiny poslechu denně. Je pátek večer a sluchátka stále nejeví známky únavy. Sami jistě uznáte, že to je úctyhodná doba, kterou si můžete vychutnávat své oblíbené interprety. Mála vsuvka, indikátor baterie můžete sledovat těsně po zapnutí. Nejdříve problikne dioda na levém náušníku modře, ale vzápětí také červeně. Počet „bliknutí“ indikuje nabití akumulátoru, přičemž 3× znamená plné nabití a jde se směrem dolů.

Zde bych mohl zkopírovat část z totožného odstavce u MDR-1R. Tak jako jsem při poslechu hudby skrze MDR-1R cítil rozumně upozaděné bassy, tak v případě MDR-1RBT se tato složka žene více dravěji kupředu a jakmile dáte patřičnou skladbou sluchátkům prostor, spustí dunivou vlnu skrze vaši hlavu.

Ne, rozhodně to neberte jako výtku. Osobně si myslím, že tento způsob projevu k některým hudebním stylům patří. Navíc se Sony opět nenechalo unést moderní vlnou, kdy se bassy přidávají jako o život a zbytek skladby se ztratí kdesi vzadu. Sluchátka MDR-1RBT i přes výraznější „dunění“ totiž stále dávají dostatek prostoru i ostatním aspektům skladby. Lidé s netopýříma ušima by jistě Bluetooth přenos poznali, já mohu zodpovědně říci, že jsem žádný propastný rozdíl oproti kabelu nezaznamenal a hlavně ta svoboda pohybu to bohatě vynahradí. Přes všechny superlativy však opět doporučím sluchátka kvůli hudební produkci osobně vyzkoušet.

Během testování jsem uskutečnil také několik hovorů a schválně jsem dotyčným neřekl, že volám skrze headset. Nikdo ze zpětně dotázaných lidí nevěřil, že jsem takto čistě mluvil skrze jedinou zdířku kdesi na spodní části levého náušníku.

Každopádně ani MDR-1RBT nedoběhnou k závěrečnému ortelu bez drobné výtky, a tou je bohužel místy nestabilní Bluetooth, i když výpadky očekávejte, jen pokud necháte mobil v jedné místnosti a vyrazíte kamsi na druhý konec bytu. Podivné chování jsem také zachytil, pokud jsem mobil (Xperia Z) kromě přehrávání hudby využil jako Wi-Fi router pro sdílení 3G internetu. V tu chvíli se totiž obě rádia „srazila“. Výsledkem byla mizivá rychlost Wi-Fi a silně vypadávající přehrávání. Ještě zmíním, že na povely reagují sluchátka příkladně rychle, nicméně nějaké to zpoždění tam samozřejmě je.