HTC HD mini - první pohled pro nedočkavé

Parametry

Papírově sice HD mini nepůsobí tak oslnivým dojmem, jako jeho větší sourozenec, ale to neznamená, že je to nějaké ořezávátko. Displej s možností automatického nastavení podsvícení hodnotím jako povedený. Sice má menší fyzické rozměry i rozlišení než HD2, úhlopříčka je 3,2 palce, ale zase je v přímém srovnání barevnější a nižší rozlišení, kterým je netradiční HVGA (320 x 480 bodů) pomáhá rychlejším odezvám. Citlivost displeje je slušná, displej reaguje i na letmý dotyk, pouze u pravého okraje mi zařízení občas první pokus ignorovalo a musel jsem tapnout opakovaně. Multitap je implementován stejně jako na HD2, dají se s ním ovládat různé aplikace obrázky počínaje a tabulkami v mobilním Excelu konče, ale počet operací je i zde výrazně zredukován pouze na zvětšování/zmenšování obrazu. Což je trochu škoda.
Velkou neznámou byly aplikace, přesně řečeno podpora aplikací třetích stran. HVGA je totiž v oblasti Windows Mobile zcela nové rozlišení ležící mezi QVGA a VGA a proto s ním vývojáři dosud nepočítali. Bohužel, jednoznačným způsobem tuto otázku nelze zodpovědět. Celkem logicky nefungují aplikace pro VGA nebo WVGA rozlišení, při stahování instalačních souborů sáhněte po QVGA verzi. Ale ani tady to nebude úplně ideální, protože zatímco QVGA rozlišení má poměr stran 4:3 (a širokoúhlé WQVGA pak 5:3), nové HVGA má poměr stran 3:2. V každém případě se dá říct, že většina aplikací pro QVGA funguje - některé lépe (klasické programy), některé hůře (hry), některé vůbec (iGO). S určitostí se to ale nedá říct dopředu, je nutné to vyzkoušet. Nabízím pár screenshotů populárních aplikací pro představu, jestli budete chtít vyzkoušet něco konkrétního, pište do komentářů.
Druhou neznámou byl výkon zařízení. HD2 všechny navnadila gigahertzovým Snapdragonem, takže 600 MHz Qualcomm se může jevit jako krok zpět. Není. Jednak má displej poměrně výrazně menší rozlišení, takže jsou i na procesor kladené menší nároky, a pak se jedná o novější typ s vyšší frekvencí, než který byl dosud používán, takže v praxi jsem nepozoroval žádné problémy. Ani v ovládání systému, ani při přehrávání filmů, ani při navigaci. Když k tomu připočtu 164 MB volné úložné paměti a 120 MB volné paměti programové, v tomto ohledu u zařízení pod 10 tisícovek nečekám víc.
Další parametry už jsou s HD2 hodně podobné. Telefonní modul (čtyřpásmový GSM/GPRS i dvoupásmový HSDPA/HSUPA) funguje skvěle, pohodlí pro telefonování zvyšuje jak bezchybně fungující senzor přiblížení (proximity sensor), tak i drobné vymoženosti jako zesílení vyzvánění když máte zařízení v kapse nebo kabelce, nebo naopak ztišení vyzvánění pokud s telefonem pohnete, lehká vibrace po spojení hovoru, odmítnutí hovoru SMS zprávou a tak podobně, které posouvají celkový dojem o třídu výš. Samotné telefonování je opět na úrovni, telefonní reproduktor je dostatečně hlasitý i pro použití v rušnějším prostředí, jen systémový reproduktor má při hlasitém odposlechu někdy až příliš kovový a lehce drnčící zvuk. Využití zařízení jako datového modemu je bezproblémové, a to jak přes USB kabel a Bluetooth, tak i jako WiFi router.
Integrovaný pětimegapixelový digitální fotoaparát je papírově stejný, jako u HD2, ale podle mého názoru nabízí lepší fotky a má i rychlejší ostření, zato video kvalit toho z HD2 nedosahuje. Ovládací aplikace HTC Camera je stejná již od Diamonda2, takže nemá smysl se jí zdržovat (její popis najdete zde) a pokud máte zájem prohlédnout si hromadu srovnávacích fotek, čeká na vás Fotoduel: HTC HD2 vs. HTC HD mini.
Jedním z hlavních nedostatků HD2 je mizerná výdrž na baterie. HD mini pohání akumulátor téměř identické kapacity 1200 mAh, díky menšímu displeji a slabšímu procesoru na tom ale je o něco lépe. Jak moc lépe zatím spíš jen odhaduji, protože jediným provedeným testem bylo přehrávání filmu ve formátu XviD při 50% intenzitě podsvícení, při kterém se baterie vybila po 4,5 hodinách, a pak jen několikadenní používání. Podle toho odhaduji, že by zařízení mohlo vydržet i od rána jednoho dne do večera dne druhého, ale pokud jste náročnější uživatel, každodennímu nabíjení se asi nevyhnete. Na druhou stranu takový boj s časem jako u HD2 by to být rozhodně neměl.
Zbývající parametry a vlastnosti jsou naprostými nezbytnostmi, takže jen telegraficky. WLAN modul typu B/G zaujme především do Manila stylu převedeného konfiguračního panelu, takže nyní je možné i tuto vlastnost konfigurovat v prstům přívětivém prostředí. Ovladač Bluetooth už jsme viděli, HTC stále používá vlastní utilitku. Rozšíření paměti je možné pomocí microSD karty s kapacitou až 32 GB (testováno 16 GB), přesnou pozici určíte velmi rychle pomocí integrovaného AGPS modulu.
Na zařízení je 15-denní demoverze programu CoPilot a GPSka fungovala naprosto přesně, stejně jako ve SmartMapách, Google Mapách nebo při pořizování Stop (Footprints). Pro příjemný poslech je určeno FM rádio, zvuk si upravíme pomocí nově graficky provedené aplikace Zesílení zvuku a tím máme parametry z krku.