Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Auto-Moto
Mobilní telefony
Notebooky  |  Tablety
Příslušenství
Wearables  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie  |   TV Freak

Plug-in hybridy: proč jsou papírové spotřeby úplně mimo?

26.6.2019, Milan Šurkala, článek
Plug-in hybridy: proč jsou papírové spotřeby úplně mimo?
Už dobře víme, že se papírové spotřeby aut velmi často rozcházejí s realitou dosahovanou na silnicích. Největší kouzla ale výrobci jednoznačně vytváří u plug-in hybridů. Proč tomu tak je a kdo za to vlastně může?
Kapitoly článku:
V této kapitole se podíváme na dalších několik vozů, které mají plug-in hybridní variantu (a případně i hlasickou hybridní), což ukáže, jak moc se liší vlastnosti těchto aut od klasických. Začneme Toyotou Prius. Tentokrát vezmu souhrnně Prius třetí i čtvrté generace zároveň. Nejde sice o stejné vozy, ale základ pohonu je podobný a pro naše porovnání je to dostatečné.
 
Toyota Prius
 
Pokud jde o klasické hybridní verze, poslední dva Priusy vykazují rozptyl od 3,35 do 6,5 l/100 km (opět vylučujeme odlehlá pozorování), což znamená 94% rozdíl mezi oběma extrémy. To zhruba odpovídá našim předchozím pozorováním. Průměrná spotřeba činí 4,6 l/100 km.
 
U plug-inů je to ale úplně něco jiného. Tam je nejnižší statisticky rozumný výsledek u plug-in hybridu 0,55 l/100 km, naopak nejvyšší 5,7 l/100 km. Jak vidíme, zatímco u běžných vozů je rozptyl mezi nejúspornějším a nejméně úsporným řidičem okolo 80-95 %, zde jsme dosáhli více než 10násobku! A je to dáno právě tím, že zde vstupuje do hry druhé "palivo", elektřina. I druhý nejúspornější v pozorování vykazuje jen 0,7 l/100 km, pravidelné každodenní dobíjení (někdy i více záznamů v průběhu jediného dne), obvykle 32km nebo 55km trasy (dobíjení okolo 5 nebo 8 kWh) a tankování cca 30 litrů benzínu každých cca 5000 km. V podstatě všichni, kdo v pozorování měli nad 4,6 l/100 km, nezmiňovali jakékoli nabíjení vozu a šlo jen čistě o provoz na benzín. Pak je ale trochu s podivem, proč si kupovali plug-in verzi (patrně už klasická verze nebyla nabízena).
 
Pokud jde o průměrnou spotřebu benzínu u plug-inů, ta činila 3,6 l/100 km (klasický hybrid 4,6 l/100 km). Opět i zde jde vidět velký vliv nabíjení na výslednou spotřebu. Ti, kteří měli průměrnou spotřebu benzínu okolo 1,3-1,8 l/100 km, vykazovali okolo 8-9 kWh elektřiny na 100 km. S tím, jak roste spotřeba benzínu, je tedy obvykle menší využití elektřiny a pochopitelně se snižuje i její spotřeba (resp. s tím, jak se méně využívá nabíjení elektřinou, roste spotřeba benzínu). Lidé, jejichž spotřeba benzínu se pohybovala okolo 4 l/100 km, měli jen 5,5 kWh elektřiny na 100 km.
 
Mitsubishi Outlander Plug-in Hybrid
 
Podobně tak velké rozptyly jdou vidět i u dalších plug-in hybridů. Např. u Mitsubishi Outlander najdete reálně dosahované spotřeby od 0,5 l/100 km až do 6,9 l/100 km. Nicméně z těch, co uvádí obě tankování na dostatečně dlouhém nájezdu, je to spíše od 1,25 l/100 km a 11,45 kWh/100 km. Opět zhruba řádový rozdíl mezi minimální a maximální reálně dosahovanou spotřebu benzínu. Pro tohle se prostě normovaná spotřeba stanovit nedá.
 
 

Závěr

 
Podívali jsme se na problematiku papírových spotřeb plug-in hybridů, které vypadají naprosto vylhaně a nedosažitelně. Ukázali jsme si však, že to není úplně až tak pravda (někteří jezdí i úsporněji), a že se nelze zlobit ani na výrobce, ale ani na normu měření. Ukázalo se, a je to v zásadě naprosto logické, že se tu ani žádného rozumného řešení nelze dobrat. Problém tkví v tom, že měříme spotřebu jednoho paliva, zatímco do auta lze dostat dvě různá paliva a norma nemůže nikdy vědět, jak konkrétně je bude uživatel vozu míchat dohromady. A i kdyby stanovila nějakou referenční hodnotu poměru paliv nebo vzdálenosti (což je v podstatě dnešní stav), i ta bude stále odpovídat jen extrémně malé skupině uživatelů a pro většinu z nich bude mimo realitu. Což ukázala i naše pozorování, kde se spotřeby reálných uživatelů plug-inů liší i více než 10násobně kvůli tomu, jak často konkrétní člověk nabíjí.
 
Žádná kombinovaná spotřeba u plug-in hybridu stanovit nelze a jedním z částečných řešení může být leda měřit spotřebu benzínu (nebo nafty) s vybitou baterií a spotřebu elektřiny v čistě elektrickém režimu, což by byly jakési maximální extrémní hodnoty. Čím více by uživatel nabíjel elektřinu, tím více by se blížil z nuly k udávané elektrické spotřebě, ale současně tím více by se mu snižovala spotřeba benzínu z udávané hodnoty k nule. To by ale nereflektovalo velikost akumulátoru a hodnotu čistě elektrického dojezdu. Je to v zásadě neřešitelný problém a nemůžeme se na nikoho zlobit, že hodnoty na papíře nejsou pravdivé. Ony ani být nemohou.



Vývoj ceny testovaného produktu:




Autor: Milan Šurkala
Vystudoval doktorský program v oboru informatiky a programování se zaměřením na počítačovou grafiku. Nepřehlédněte jeho seriál Fotíme s Koalou o základech fotografování.
reklama