Mobilní platformy: historie a současnost

Segment mini-notebooků se z počátku pro AMD nevyvíjel příliš slibně a problém byl nejspíše v tom, že AMD doslova zaspalo jejich nástup. V porovnání s konkurenčním Intelem nenabídlo v počátku žádné zajímavé řešení. Situace se zlepšila, když se na trh dostal velmi úsporný procesor Athlon Neo, avšak dohnat rozjetý vlak Intel, bylo velmi těžké. Ostatně, pokud jste hledali v českých obchodech mininotebook vybavený AMD, narazili jste jen na několik málo modelů.

První netbookové procesory Athlon Neo nebyly žádným prodejním trhákem a AMD proto připravovalo něco nového a lépe šitého na míru. V roce 2011 uvedlo na trh platformu Brazos a Intelu tak poprvé přibyl alespoň v jednom ze segmentů nějaký konkurent. Základním kamenem se stala technologie Fusion, kdy v jednom pouzdře procesoru dodal výrobce jak výpočetní, tak grafická jádra.

Čipset A50M (Hudson-M1) toho mnoho nenabídl a disponoval opravdu jen nejnutnějšími komponentami, zkrátka šetřilo se hodně, a to zejména kvůli spotřebě a samozřejmě i kvůli ceně. V oblasti disků bylo připraveno SATA 3.0 Gbps, u externích úložišť si uživatel musel vystačit s USB 2.0. Přesun dat po síti probíhal hlemýždím tempem přes Ethernetové rozhraní s rychlostí do 100 Mbps. Podpora čtečky karet pak chyběla zcela.

Procesory dorazily ve dvou provedeních a pro netbooky byly určeny modely z rodiny Ontario (C-series), pro nastupující ultrabooky připravilo AMD modely Zacate (E-series). Jednotlivé procesory sdílely společný základ výpočetních jader Bobcat a lišily se především počtem jader a frekvencemi. Z hlediska výkonu žádné zázraky nečekejte a takto vybavené přenosné počítače patří do rukou spíše méně náročným uživatelům.

Grafické jádro vyvinulo AMD ve spolupráci s pohlcenou firmou ATI, která měla na poli grafických karet nemalé zkušenosti. Pro Brazos byly využity Radeony HD 6xxx vyráběné 40nm procesem a mezi dalšími parametry zaujala podpora DirectX 11, OpenGL 4.0 a OpenCL 1.1. V reálném nasazení pak tyto grafické čipy dokázaly akcelerovat obstojně HD video a v nejsilnější konfiguraci si troufly i na Full HD.

Plány na rok 2012 byly od AMD prezentovány zcela jinak, než tomu nakonec doopravdy bylo. Do segmentu ultra-mobilních zařízení totiž měla dorazit platforma Krishna, která měla opět trochu zamíchat kartami. Místo toho však AMD uvedlo inovovanou předchozí platformu, tentokrát přibylo na konec označení "2.0".

Nicméně změna číselného označení nebyla jediným vylepšením. Úprav se dočkal čipset, který nyní nese označení A68M (Hudson-M3L). Oproti svému předchůdci nabízí podporu SATA 6.0 Gbps, externí disky konečně připojíte skrze USB 3.0 a doplněna byla také čtečka paměťových karet. V oblasti procesorů zůstalo AMD u 40nm procesu, což se byl prý také jeden z důvodů neuvedení platformy Krishna, kde se plánovalo 28 nm. Rozdílem oproti předchozím sourozencům byl tak především nárůst frekvencí při zachování TDP 18 W. Zejména hodnota spotřeby napoví, že rodina Zacate zůstala, zatímco Ontario svou pouť ukončilo.

Grafické jádro povýšilo na Radeon HD série 7000 a znovu ukázalo, kdo je v tomto segmentu králem. Oproti minule opět o něco narostly takty a přibyly nové technologie. AMD se chlubilo zejména „Quick Stream“, který by měl ze všech probíhajících úloh upřednostnit právě stream videa.