Kopcovitá silnice, umí snížit spotřebu?

Nižší otáčky motoru obvykle vedou k nižší spotřebě paliva. Otázkou je však o kolik. Další otázkou je také to, zda je lepší držet nízké otáčky i do kopce a trápit motor nebo je lepší podřadit, dopřát motoru vyšší otáčky a doufat, že se spotřeba příliš nezvýší. A zvýší se vůbec? Na vyšších stupních totiž musíte podstatně více přišlápnout plyn a motor sice běží s nižšími otáčkami, ale s větší námahou. Naproti tomu na lehčím převodu na plyn tolik šlapat nemusíte.

Na tyto otázky se zkusíme alespoň náznakem odpovědět v našem krátkém testu. Byla vybrána zhruba 2,4 kilometru dlouhá trať s prakticky nulovým provozem, která měla poměrně dlouhé rovinky, ale také jeden hodně výrazný kopec a pár menších kopečků. Spotřeba byla měřena podle palubního počítače, a to jak ta okamžitá, tak i ta průměrná. Trať nebyla příliš dlouhá, pro základní představu (které číslo je menší a které větší) to však postačí. Upozorňuji tedy, abyste daná čísla nebrali přesně, ale jen pro představu, jaký je trend.

K testu byla využita Honda Accord 2.0i Sport z roku 2006 s benzinovým dvoulitrovým motorem K20Z2 o maximálním výkonu 114 kW. Vůz byl vybaven tempomatem a rychlost byla stanovena na přesných 60 km/h (podle GPS). Venkovní teplota byla 8 °C a trať byla projeta tam i zpět na třetí, čtvrtý a pátý převodový stupeň. V řeči čísel to znamená zhruba 2700, 2150 a 1700 otáček za minutu. Výškový profil tratě byl zprůměrován ze čtyř profilů, které jsem pro testovací trať získal, nicméně všechny mi přišly být poněkud nepřesné (z druhé strany se mi zmíněný kopec nezdá být až tak prudký). Palubní počítač je schopen měřit okamžitou spotřebu pouze na litry a ne desetiny. Údaje na grafu byly o desetinku litru upraveny směrem nahoru a dolů tak, aby se linie nepřekrývaly.

Červená linie pátého převodového stupně je skutečně většinou nejníže ze všech. Žlutá linie čtvrtého stupně ale není o mnoho výše a naopak ji často docela dost kopíruje. Naproti tomu trojka je přeci jen na rovince většinou o litr výše (a to točí o celých 1000 rpm více!). Při cestách z kopce ale jen zřídka vypíná vstřikování, protože brzdný účinek motoru je moc velký a je potřeba lehce přidávat, aby byla udržena nastavená cestovní rychlost. Ani lehčí kopeček dolů spotřebu nijak zvlášť nesníží, zatímco vyšší stupně jsou o něco úspornější.

Tady vidíte, že začátek trasy je lehce z kopce a pětka i čtyřka jsou schopny jet za nulu, zatímco trojka má spotřebu cca 3 litry na sto kilometrů. Lehký kopeček vyhnal spotřebu výš. Po 700 metrech se objevuje dlouhý prudší kopec a je vidět, že ať jedu na jakýkoli převodový stupeň, spotřeba letěla ve všech třech případech k 11 až 12 litrům. U prudkých kopců je tak vidět, že na převodovém stupni moc nezáleží, protože na vyšší stupeň se motor trápí a musí přidávat více plynu, zatímco na lehčí převod to vyjede sice s vyššími otáčkami, ale jen s lehce přidaným plynem. Každopádně stačí jen trochu tento kopeček zmírnit a s vyššími převody leze spotřeba rychle dolů.

Obecně je ale zajímavé sledovat, že vyšší otáčky (nižší převodový stupeň) téměř nezvyšují spotřebu v zátěži, jen málo ji zvyšují na rovině a větší rozdíl je směrem dolů, neboť vyšší brzdný účinek motoru zabraňuje úspornějšímu chodu (z kopce musí motor přidávat místo toho, aby šetřil). Rozumnou jízdou, kdy při zátěži (zrychlování, kopce) držíte spíše nižší stupeň, zatímco při klesání řadíte dříve stupně vyšší, můžete jezdit úsporně a přitom dynamicky s rezervou výkonu pod pedálem plynu. Do kopců ji zlepšuje nižší převodový stupeň při stejné spotřebě jako u vyššího stupně, z kopců dynamiku vylepšuje to, že je to prostě "z kopce", tedy gravitace.

Toto je vhodné zejména u atmosférických benzínových motorů, které mají relativně nízký točivý moment. Tam je nezřídka lepší motoru dopřát trochu vyšší otáčky, ale nižší zátěž. Nárůst spotřeby je v průměru velmi malý, zatímco dynamika dostupná pod pedálem plynu je mnohem lepší. V našem případě je to tedy kombinace třeba trojky či čtyřky v kopcovitých úsecích a čtyřky nebo pětky v těch rovných či z kopce.

Je zajímavé sledovat, jak moc se údaje okamžité spotřeby moc liší od udané celkové spotřeby. Z toho je jasné, že údaje o okamžité spotřebě jsou skutečně jen hodně informativní a od průměrné spotřeby se mohou lišit i o více než litr. Testované auto pak na PP v průměru ukazuje o cca 6 % méně než ve skutečnosti dle dotankování.

I proto bych se v další kapitole článku více soustředil na průměrnou spotřebu udanou palubním počítačem, která má ke skutečnosti přeci jen o něco blíže. Jak se ukázalo, ukazatel aktuální spotřeby je hodně nepřesný a nedá se ním moc řídit. Dá se z něj jakž takž poznat to, zda je spotřeba vyšší nebo nižší, ale ne už jaká je přesná hodnota.

Na testovací trati dosáhl testovací vůz průměrné spotřeby 6,1 litru na 100 km při jízdě na trojku a 2700 otáčkách. Na čtyřce s 2150 otáčkami (o 550 otáček méně) se spotřeba nezanedbatelně snížila téměř o litr na výsledných 5,15 litru. Další přeřazení na pětku s 1700 otáčkami (o 450 otáček níže) už ale o tolik spotřebu nesnížilo. Každopádně i dalších půl litru k dobru není k zahození a 4,65 litru na 100 km je na benzinový dvoulitr na lehce kopcovité trati zajímavá hodnota.