Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Auto-Moto
Mobilní telefony
Notebooky  |  Tablety
Příslušenství
Wearables  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie  |   TV Freak

Velká recenze zařízení Mio DigiWalker A701 (MiTAC Mio A701)

3.5.2006, Pavel Koza, recenze
V poslední době učinilo Mio na poli kapesních počítačů výrazný pokrok, a tak se zařízení Mio DigiWalker A701 může ve své kategorii rovnat s tím nejlepším, co je na trhu k dispozici. Nějaké ty mušky se sice stále najdou, ovšem to lze říci o každém dalším kapesním zařízení.

Mio jako telefon


Už letmý pohled do specifikace zařízení napoví, že příznivci rychlých dat přijdou tentokrát zkrátka. Zařízení Mio A701 nabízí pouze základní GSM/GPRS modul, žádné EDGE, UMTS nebo další technologie se nekonají. O "nutnosti" integrovat do každého nového telefonu UMTS si sice myslím svoje, ale EDGE by už měl být pomalu standardem, alespoň u zařízení, která se budou oficiálně prodávat i u nás. Bohužel není, při datové komunikaci se tak budete muset obrnit trpělivostí. Na samotném Pocket PC to ještě s rychlostí ujde, ale pokud jste si zvykli využívat svůj mobilní telefon jako modem ke stolnímu počítači nebo notebooku, je nutné počítat s jistým zpomalením práce. Mio jako modem jsem samořejmě zkoušel (o ovládání modemu se stará utilitka Modem Link známá ze zařízení od HTC, na desktopu se modem nainstaluje pomocí jednoho .INF souboru z přiloženého CDčka) a rozdíl proti EDGE tam prostě je. Nakonec nesmím zapomenout na utilitku GPRS Configuration, která vám má pomoci s konfigurací připojení. Bohužel, Českou republiku budete v seznamu zemí hledat marně, takže našinec ji asi moc nevyužije...




Když jsme začali tak trochu netradičně datovým spojením, je nyní ten správný čas přejít ke klasickému hlasovému přenosu. V zařízení je GSM/GPRS modul schopný pracovat na frekvencích 900/1800/1900MHz. Jako každý mobil s Windows Mobile umí i Mio klasická kouzla jako je přidržení nebo přesměrování hovoru. Samozřejmostí jsou vibrace pro tiché vyzvánení. Pokud jde o hlasové telefonní funkce, kromě nižší hlasitosti a jisté delší prodlevy mezi přijetím hovoru a skutečným počátkem komunikace jsem s tím neměl žádný problém. Za těch pár dní používání jsem uskutečnil pár desítek různě dlouhých hovorů a ani já, ani účastníci na druhém konci pomyslného "drátu" si nestěžovali. Pro příjemné vytáčení čísel je k dispozici povedená a pěkně vypadající utilitka eDialer, která si ale stejně jako v podobných případech nerozumí s českými znaky. Ani s krátkými SMS zprávami nebyl problém, to se ale nedá říci o MMSkách. Nepochopil jsem úplně přesně, jestli je Mio má umět nebo nemá, v každém případě se mi je prostě nepovedlo rozchodit.




Další drobné utilitky pro práci s telefonem jsou Cell Broadcast, která slouží pro práci s necílenými zprávami, SIM Manager pro správu kontaktů a SMS zpráv umístěných přímo na SIM kartě a i nástroj pro ovládání SIM Toolkitu.




A to je vše. Pokud to shrnu, tak jako telefon se Mio A701 osvědčilo. Chybějící EDGE se hold musí považovat za vlastnost a na běžné telefonování a SMSkování stačí zařízení vrchovatě.

Díky panu Frohlichovi, přesněji řečeno jeho emailu s komentáři k článku, jsem si přečetl manuál (užitečná věc) a zjistil několik věcí. V prvé řadě MMSky fungují, jen se konfigurují trochu netradičně. A funkci telefonu i GPS najednou využívá utilitka nazvaná Location Call, o které jsem sice věděl, ale z důvodu nepochopení ji vynechal. Funguje tak, že si do programu zadáte jednou nebo více čísel mobilních telefonů a pokud se dostanete do krizové situace a 6 vteřin podržíte dolů stisknutý posuvník pro ovládání hlasitosti, na uvedená čísla se odešle SMSka s vaší přesnou polohou, což vám v jisté situaci může i zachránit život. Za uvedené nepřesnosti se omlouvám.


Mio jako foťák


Už už jsem si připravoval poslední dobou neustále opakované smutné povzdechnutí nad tím, jaké jsou do Pocket PC montovány pseudo-foťáky, když tu jsem si na desktopu otevřel první fotku a... šok, ono to nefotí vůbec špatně! Tedy abych ve vás nevzbudil přílišné očekávání, rozhodně to neznamená, že co fotka, to skvost hodný tisku na formát A0. Stejně jako u ostatních integrovaných foťáků v prvé řadě záleží hlavně na tom, za jakých světelných podmínek fotíte. Foťák sám o sobě nabízí dost tmavé snímky a i když nastavíte korekci jasu na nejvyšší hodnotu (+3), stejně bude velmi mnoho fotek nepoužitelných. Pokud ale nebudete fotit ani nepřímo proti světlu a trochu to dostanete do ruky, dají se s foťáčkem 1,3MPix vyfotit i nečekaně kvalitní snímky.




Tento foťák si prostě zaslouží detainí popis, takže co všechno vlastně nabízí? Bohužel, s podpůrnými funkcemi to není příliš veselé. Je to trochu škoda, protože spousta foťáků s vysloveně hnusnými fotkami nabízí sofistikovaný ovládací program, zatímco v tomto případě je možné konfigurovt jen pár nejzákladnějších funkcí. U statických fotek je to v prvé řadě velikost fotografií (kromě nejvyššího rozlišení 1024x1280 můžete fotit i v rozlišení 768x1024, 480x640, 240x320, 120x160), u nižších rozlišení je možné použít až osminásobný digitální zoom. Zajímavá je možnost redukce jasu v sedmi stupních (+3 až -3), nicméně pokud jsem nenastavil +3, fotky byly příliš tmavé. Asi je foťák nastaven na focení na pláši s bílým pískem:) Snímání fotek pouze ve formátu JPEG (tři různé stupně komprese) je možné ve třech režimech. Klasický režim je prostě... klasický, následuje focení do série umožňující vyfotit až čtyři snímky rychle za sebou a nakonec režim časovače s pětivteřinovým zpožděním. Užitečná je možnost výběru místa, kam fotky ukládat, ale to už je také všechno, co Mio A701 nabízí. Kupříkladu bílou můžete kalibrovat jen automaticky a tak by se dalo pokračovat...

Ale dost suchých teorií, prohlédněte si ukázkové fotky. Je vidět, že nejlépe jde focení na střední vzdálenost. Na dálku to už není ono a detailní fotografie jízdních řádů či špionážní foto tajných dokumentů nepřipadá moc v úvahu. Foťák samotný je průměrně rychlý (pomalý), pár vteřin mu trvá inicializace (během které se občas vyskutla chyba hovořící o nedostatku prostředků), dalších pár vteřin pak samotné snímání. Díky tlačítku na boku přístroje se dá fotit i jednou rukou, ovšem já osobně měl problém s umístěním palce tak, abych zařízení držel pevně a přitom nemačkal různá tlačítka nebo nešátral prstem po displeji. Samozřejmě přikládám i originální fotografie (5,09 MB).







Záznam videa je na tom podobně. Pohyblivé obrázky je možné zaznamenávat ve dvou formátech (H.263, tedy 3GP a pak klasickým WMV), každý ve dvou rozlišení (240x320 a 144x176). Přikládám dvojici ukázek videa (964,48 KB). A to je vše. Vidíte sami, že to sice není dokonalé, ale v porovnání s ostatními zařízeními mohu prohlásit, že foťák mia patří do skupiny těch nejlepších integrovaných foťáků, jaký se mi kdy dostal do ruky.
reklama