Velká recenze zařízení HP iPAQ rw6815 Personal Messenger

Nemá smysl to nijak zakrývat - iPAQ rw6815 není žádné super PDA vybavené tou nejmodernější technikou a nabízející maximální výkon či možnosti. Jedná se spíš o zařízení spadající do kategorie "pro každého", které náročného uživatele nijak neurazí a skromnějšího majitele nezklame. Sice jsme od HP byli zvyklí na trochu vyšší laťku, většinou bylo k dispozici více modelových řad a ten nejlepší model vesměs vždy atakoval pomyslný vrchol, ale nedá se nic dělat - je to vlastnost. Zařízení označené jako rw6800 nabízí jen jednu modelovou řadu a maximálním rozdílem mezi modely je absence WiFi, případně integrované FM rádio (rw6818 a rw6828). Ale po pořádku.

Srdcem tohoto zařízení je procesor Intel® PXA272 s pevně danou frekvencí 416 MHz. V záplavě procesorů od Samsungu je to příjemné oživení, navíc srovnání se dvěma zařízeními s procesorem od Samsungu na podobné frekvenci 400 MHz (HTC TyTN a E-TEN M600+) poměrně jednoznačně vyznívá pro iPAQ. (Jen tak pro zajímavost - čtenář WAV mi poslal v přehledné tabulce zpraované srování tohoto iPAQa a HTC TyTN, o které by byla škoda se nepodělit (6,68 KB)...). Na druhou stranu si také vezme více energie, takže při maximálním vytížení vydrží na baterie kratší dobu než zařízení se Samsungem. V praxi byl výkon zařízení naprosto dostačující a během používání jsem se setkal jen s minimem situací, kdy by iPAQ nestíhal. I pocit z práce (spouštění programů, přepínání mezi záložkami v Nastavení atp.) byl velmi dobrý.

Pro potřeby uživatelů je k dispozici dnes nejběžnější kombinace 64 MB standardní SDRAM pro běh aplikací a 128 MB FlashROM pro uložení dat i programů. Jako u všech ostatních zařízení s Windows Mobile je ale skutečně využitelného prostoru trochu méně, i když 114 MB FlashROM je úctyhodné číslo; RAMky je po HW resetu k dispozici 34MB. Paměťová karta tak asi bude pro většinu uživatelů nutností. Dle benchmarků jsou oba typy pamětí velmi rychlé. SDRAM nabízí při práci s velkými soubory (1MB) špičkové čtení i zápis (rychlost 18 MB/s, respektive 1,7 MB/s), což jsou v porovnání s výše uvedenou dvojicí zařízení hodnoty násobně vyšší. Naopak při práci s mnoha malými soubory (100 x 10 KB) iPAQ trochu ztrácí, i když rozdíl není nijak výrazný. Podobné výsledky jsou i u FlashROM - vynikající práce s velkými soubory (čtení 18 MB/s, zápis 1,4 MB/s) i horší výsledek s mnoha malými soubory. Celkově ale lze označit použité paměti jako nadprůměrné a celkový výkon za velmi dobrý. Jen pro zajímavost - softwarový reset zařízení trvá 42 vteřin.

Pokud hovoříme o výkonu, měli bychom se zmínit i o výkonu grafickém. Testoval jsem celkem 4 utilitky pro zjištění výkonu grafiky a výsledky jsou v seznamu níže. Dosažené výsledky řadí zařízení HP iPAQ rw6815 mezi graficky nejvýkonnější Pocket PC na trhu. Grafický výkon oceníte především ve hrách a při sledování filmů. S hrami problémy nebyly vůbec, při sledování filmů jsem ale na drobné nedostatky narazil. Během přehrávání neoptimalizovaných filmů (ukázka v rozlišení 640x480 bodů) bylo zpomalení nejvíce patrné u akčnějších scén. Výsledek 95,15% v benchmarku programu TCPMP snad hovoří za vše. Vzhledem k problémům s paměťovou kartou (viz. dále) jsem ale zkusil testovací soubor přehrát i přímo do FlashROM a spustit to odtamtud. A hle, najednou bylo přehrávání téměř úplně plynulé a výsledek v benchmarku výrazně lepší (120%). Nicméně vzhledem k faktu, že chcete-li na PDA sledovat cokoliv delšího než osmiminutový Večerníček, jinam než na kartu se vám to nevejde, je jediným řešením pro plynulé přehrávání filmů optimalizace pro rozlišení 320x240 bodů. Pokud to nepřeženete s datovým tokem (aby se neprojevil problém s pomalým čtením z karty), může být sledování filmů příjemnou kratochvílí. Já osobně shlédl na iPAQu několik dílů mého oblíbeného seriálu Chirurgové (Grey's Anatomy) a bylo to pěkné podívání.

Displej zařízení ve mě vyvolal trochu rozporuplné pocity. Na první pohled vypadá displej s úhlopříčkou 2.7 palců (68 mm) a rozlišením 240x320 bodů velmi povedeně a nabízí některé velmi zajímavé a příjemné vlastnosti. První z nich je 18-bitová barevná hloubka. Jinými slovy je displej schopen zobrazit až 262 tisíc různých barev. Bohužel to zatím nebudeme moci ocenit, protože Windows Mobile 5 umí jen 16-bitovou barevnou hloubku, ale malé plus to je. Dalším pozitivem je posvícení, které je velmi intenzivní a byť laděno do teplých barev (a bílá je tak trochu žlutá), líbilo se mi. Je možné ho nastavit v deseti stupních odděleně pro napájení i provoz na baterie, jakákoliv automatika však bohužel chybí. Na druhou stranu ale má displej i několik nepříjemných vlastností a drobných problémů, které sice nejsou úplně zásadní, ale rozhodně kazí celkový dojem. První a pro někoho velmi důležitou "vlastností" je typ displeje. Na rozdíl od běžného transflexního je totiž v zařízení použit displej transmisivní. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco transflexní displej je schopen využít pro podsvícení i okolního světla, transmisivní displej se bez podsvícení neobejde. Což mimo jiné znamená, že je nutné během dne mít při pohybu mimo budovy zapnuté podsvícení minimálně na 50%, jinak na displeji nic neuvidíte. A to se bohužel výrazně projeví na životnosti baterie. Druhým problémem je dotyková vrstva. Je citlivá, ale svým způsobem citlivá až moc.

Velmi často se totiž z jednoduchého tapnutí stalo tapnutí dvojité, takže například v Pocket IE místo jedné stránky odskočí hned o dvě. Děje se to tak často, že je to velmi nepříjemné (pro rejpaly - při opakovaných pokusech jsem byl zcela střízlivý:). A to nemluvím o tom, že při tapnutí v pravé polovině se obraz na úplném okraji znatelně vlní. Jako poslední nepříjemnost týkající se dotykové vrstvy jen nepřímo se mi jevil příliš vysoký rámeček displeje. Pokud jsem ovládal zařízení prstem (je to telefon, nezapomínejte na to), do rohů jsem se občas dostával jen těžko. Pokud to shrnu, tak displej je sice pěkný, ale drobné problémy ho trochu zbytečně sráží hodně k průměru.

Jestli toto zařízení někde tlačí bota, je to bezesporu zvuk. Papírově sice vše vypadá velmi dobře (iPAQ nabízí reproduktor pro telefonování, systémový stereo reproduktor, mikrofon i klasický malý stereokonektor pro připojení sluchátek s mikrofonem), ale jakmile jde o praktické zkušenosti, není to moc dobré. Reproduktor pro telefonování si vezmu do parády v následující kapitole, ale už teď prozradím, že hlavní problém tohoto prvku se jmenuje "nedostatečná hlasitost".

Problém s hlasitostí nicméně najdeme i u ostatních prvků, například u systémového stereo reproduktoru. Skutečně jde o dvojici reproduktorů schopných hrát levý i pravý zvukový kanál odděleně, bohužel kvalita je jen průměrná a navíc reproduktor při jakékoliv aktivitě příšerně šumí. A i když všechny posuvníky nastavíte na maximum, jinde než v klidu domova je opět slyšet jen velmi potichu. To schopnosti záznamu dojem trochu vylepšil, i když ani to neumí iPAQ úplně perfektně. Nejlepší je přímý záznam, s rostoucí vzdáleností jde kvalita dolů. Automatická regulace citlivosti mikrofonu je užitečná věc, osobně mi ale přímý záznam přišel trochu přebuzelý, takže pokud je pro vás záznam důležitý, budete muset zkusit ruční ladění. Jako obyčejně si i tentokrát můžete stáhnout důkazní materiál (158,82 KB).

A jako poslední přicházejí na řadu sluchátka. A opět to nebude moc radostné povídání. V prvé řadě, stejně jako reproduktor, velmi silně šumí. Prostě připnete špuntíky, dáte si je do uší a hup - jste u moře. Občas sice šumění přestane, ale za pár okamžiků je zpět. Možná to má souvislost s grafickým ekvalizérem, který umí "vylepšit" zvuk pouštěný do sluchátek v šestnácti stupních pro každý ze tří režimů (zesílení basů, vylepšení výšek a rozšíření 3D prostoru) a který nejde vypnout, možná s frekvencí naposledy hraného tónu, nevím. Ale celkově je to dost mizérie. Na rozdíl od reproduktoru sice velmi hlasitá, ale pořád mizérie...

Zařízení HP iPAQ rw6815 je komunikátor, takže mimo jiné zvládá hned několik různých způsobů přenášení informací vzduchem či po drátech. Tím základním je samozřejmě USB po kabelu. V prvé řadě je třeba upozornit na to, že po VELMI dlouhé době je zde iPAQ s jiným než speciálním konektorem, iPAQ rw6815 totiž má standardní miniUSB konektor. To ale není vše, co je na USB hodno vaší pozornosti. V Nastavení je možné zvolit dva režimy komunikace - RNDIS a USB Serial. Nový (RNDIS) spatřil světlo světa spolu s prvními zařízeními s Windows Mobile 5, které byly schopné komunikovat pouze přes ActiveSync 4.x. Na rozdíl od starého (USB Serial) však s ním bylo od začátku plno problémů, především v souvislosti s různými firewally a dalšími obrannými programy, které si uživatelé instalují na své stolní počítače. A to je také hlavní důvod, proč iPAQ nabízí možnost mezi nimi přepínat. Pokud si ale myslíte, že je jedno, jaký režim zvolíte, jste trochu na omylu. Je tu totiž rozdíl v rychlosti přenosu dat.

Dle benchmarků nabízí nový způsob (RNDIS) asi o 30% vyšší výkon než způsob starý (USB Serial), takže používat starý způsob komunikace je skutečně vhodné pouze v případě, že máte nějaký problém s konektivitou (já osobně například přes USB Serial nerozběhl utilitku pro dělání screenshotů Pocket Controller. Nakonec nesmím zapomenout na stále vzácnější infračervený port standardní rychlosti 115,2kbps, který v nouzi nejvyšší připojí notebook k Internetu nebo přenese soubor mezi dvěma Pocket PC.

Jako dnes už většina zařízení nabízí i iPAQ speciální utilitku pro správu všech hlavních bezdrátových modulů, v tomto konkrétním případě Bluetooth, WiFi a telefonu. Aplikace se skládá z modulu pro obrazovku Dnes a hlavní části, kde snadno změníte stav modulu (zapnout/vypnout) i jeho nastavení. O telefonu si povíme později, nyní se podíváme na zoubek Bluetooth modulu verze 1.2. A máme tu další překvapení - v tomto zařízení má Bluetooth na starosti originální ovladač od Microsoftu, takže pokud jste automaticky očekávali konkurenci od Broadcommu, máte smůlu. O možnostech a schopnostech ovladače od Microsoftu už bylo napsáno mnohé, z hlediska uživatelského komfortu i výbavy je to rozhodně krok zpět, takže přejdeme rovnou k praktickým zkušenostem. Posílání souborů fungovalo obousměrně jak s jinými Pocket PC či Smartphony (HP iPAQ hw6900, HTC P3300 (Artemis), MDA Compact i HTC S620 Excalibur), tak i s mým notebookem Asus S6F. Se stejným notebookem jsem rovněž otestoval ActiveSync přes Bluetooth, šlo to hladce na první pokus.

Bezdrátový přenos zvuku jak s utrženým sluchátkem Jabra BT-200, tak i stereo sluchátky od HP dopadl na výbornou a v obou případech byl výsledek lepší než při použití drátové verze (!!!). Při přímé viditelnosti fungovaly i ze vzdálenosti 10 metrů a kvalita (především odstup od šumu) byla s drátěnými sluchátky nesrovnatelná. Zkoušel jsem i poslech hudby za současné synchronizace (vše přes Bluetooth) a až na drobné zaškobrtnutí při navazování spojení a nižší výkon se vše zdařilo na výbornou. Při testování jsem nezapomněl ani na BT GPS a i v tomto případě vše proběhlo hladce. Prostě pokud akceptujeme fakt, že je aplikace od Microsoftu trochu chudší (například PAN profil tam nenajdete, zatímco iPAQ hw6900 má 14 Bluetooth profilů, tento iPAQ jich má pouze 8), z hlediska funkčnosti není iPAQu možno nic vytknout.

Kromě modrého zubu nabízí iPAQ rw6815 i WiFi. Sice opět nikoliv v nejnovější variantě, ale pouze variantu "B", která je schopna fungovat maximální rychlostí 11Mbps, ale až na vzácné výjimky to u kapesního počítače není velký nedostatek. WLAN modul v iPAQu zvládne základní ověření i šifrování (WPA, WPA-PSK, WEP i TKIP), a ačkoli nový standard WPA2 a WPA2-PSK přímo nepodporuje, je schopen s takovým AP fungovat (alespoň na mém ASUS WL-566gM je k dispozici sdílený režim WPA/WPA2 a WPA-PSK/WPA2-PSK). Kromě toho nabízí konfigurační utilitka šetřící režim pro prodlouženou životnost na baterie a možnost měnit výkon vysílače (50 nebo 100%). Ani na maximální výkon však není citlivost nijak valná, dle ukazatele síly signálu i praktických zkušeností je například proti HP iPAQ hw6900 výrazně horší - když HP iPAQ hw6900 ve svém interním programu ukazoval -45dB, iPAQ rw6815 ukazoval -63dB. A to je dost podstatný rozdíl, navíc v praxi v místech s horším pokrytím celkem dobře patrný. Na úplný závěr povídání o WiFi jen malá perlička - pokud připojíte zařízení ke stolnímu počítači, jedno jestli přes USB kabel nebo Bluetooth, WiFi se nejen vypne, ale úplně "zmizí":) Zprvu mě to trochu vylekalo, ale neděste se - po odpojení se zas objeví.

Jako poslední jsem si schoval vlastnosti týkající se baterie a napájení. V zařízení je instalovaná Li-Pol baterie s kapacitou 1530mAh vážící 33 gramů (mám novou kuchyňskou váhu, tak vážím všechno, co má alespoň trochu smysl, no:), která v reálu vydrží iPAQ napájet maximálně od rána jednoho dne do večera dne druhého. Ale je to o prsa a při více hovorech už můžete být i ve tři odpoledne bez telefonu. Navíc kvůli otravnému upozornění na slabou baterii, které se objeví už při překročení hranice 50% (!!!) je pravděpodobné, že budete zařízení nabíjet buď každý den, nebo kontinuálně například z USB portu počítače. Trochu zajímavá je možnost nabíjení přes USB kabel vypnout, pak se bude zařízení nabíjet jen v nabíječce. Syntetické testy výdrže ukázaly následující hodnoty, které řadí iPAQ někam do středu pelotonu zařízení s integrovaným telefonem. A ještě na jednu drobnou nepříjemnost jsem narazil - pokud vybijete zařízení do nuly a ono se samo vypne, po nabití je nutné na chvíli vyndat a zadnat baterii, jinak se prostě nespustí. Zarazilo mě to už před časem u předprodukční jednotky a ve finálním výrobku je to to samé v bledě modrém. Nevím, jestli to má nějaký smysl, mě to ale otravovalo.

Poznámka: Vzhledem k chybě v Spb Benchmarku je při standardním testu zařízení po celou dobu maximálně vytíženo otevíráním velkého dokumentu ve Wordu, takže je výsledek nutné brát s rezervou - takto standardní používání PDA nevypadá.