Velká recenze zařízení E-TEN Glofiish M700

Parametry

Nemá smysl to tajit ani nijak zakrývat, tím hlavním, čím se zařízení E-TEN Glofiish M700 může a zcela jistě také bude chlubit, je jednoduše nabídka "všeho" v jednom zařízení. Jako první na trhu nabízí PDA s vysouvací klávesnicí, telefonem, GPS a foťákem v jednom těle. Je samozřejmě pouze na uživatelích, jestli tento koncept chtějí a jsou za něj ochotni zaplatit nezanedbatelnou částku, ale úvod prodeje a opakovaný akutní nedostatek dostupných zařízení dává tušit, že se E-TENu povedlo zamířit na volné místo na trhu velmi přesně. Každá jednotlivá vlastnost M700 by dnes sama o sobě ohromila asi jen málokterého vyznavače mobilních zařízení (až na výjimky se parametry M700 nijak neliší od X500 nebo starších E-TENů), ovšem integrované do jednoho kompaktního zařízení a navzájem bez problémů spolupracující, to už je hodno většího obdivu.

Základním stavebním kamenem uvnitř zařízení je procesor Samsung SC32442 taktovaný na 400MHz. Ve své podstatě se jedná o procesor nabízející velmi dobře vyvážený poměr výkon/spotřeba. Na straně jedné tak Samsung nabízí dostatečný výkon i pro provádění náročných operací, na straně druhé nemusíte mít strach, že se nebudete moci vzdálit od elektrické zásuvky na déle než pár hodin. Podobně jako u ostatních zařízení s tímto procesorem bohužel není součástí systému nástroj pro regulaci výkonu, ale vzhledem k jisté úrovni autoregulace to není velký nedostatek. Z hlediska každodenního používání není co procesoru vytknout, reakce jsou celkem svižné a ani současná práce více aplikací najednou (například přehrávání MP3 písniček a prohlížení internetových stránek) nečiní zařízení žádné problémy.

Zařízení je přímo od výrobce vybaveno 128MB FlashROM paměti pro systém, data a aplikace a 64MB RAM pro samotný běh aplikací. Podle všeho se tak v budoucnu dočkáme i "plus" verze s dvounásobnou pamětí FlashROM. Hned po HW resetu zařízení nabízí paměti méně, přesně 30MB RAM a 53MB FlashROM. Po prvním spuštění systému totiž zařízení automaticky doinstaluje celkem 20 doplňků a bonusových aplikací, které dohromady zabírají 12MB. Některé jsou pro bezproblémový běh systému klíčové, ale některé můžete klidně odinstalovat a získat tak pár MB prostoru navíc (díky utilitce Application Recovery jdou snadno obnovit). Ve porovnání se zařízeními s procesorem Intel XScale sice nabízí M700 horší výsledky při práci s pamětí (RAM 70MB/s; FlashROM čtení 4,59MB/s, zápis 826KB/s), ale dojem z rychlosti systému kromě občasné větší "lenosti" není nijak špatný, ba právě naopak.

Výkon grafického subsystému je plně dostatečný pro většinu her i multimediálních aplikací. Jediné, s čím má M700 problém, je přehrávání neoptimalizovaného videa. Zde se bohužel nedá dělat nic jiného než najít dobrý program pro zmenšení rozlišení. Samsung není Intel XScale, který nabízí podporu pro multimediální operace, a protože specializovaný grafický akcelerátor chybí, musí všechno počítat procesor sám a na to už 400MHz Samsung nestačí. V běžných hrách ale problém nebyl a stejně tak běhá krásně i video zmenšené na rozlišení 320x240 bodů.

• Spb Benchmark - 2994 bodů
• GXmark - 1852 bodů
• VSbenchmark 2006 - 1051 bodů
• Dynamix 3D Benchmark - 74,14 FPS
• Hra Red Sector 2112 - 7-11 FPS (nejvyšší detaily, stíny zapnuté)
• Hra Z-Raid - 58-60 FPS
• Hra OpenJazz - 66-68 FPS
• TCPMP - 81,57% (194,52% při přehrávání optimalizovaného videa 320x240 bodů, bitrate 512kbps video a 128kbps audio)

Transflexní TFT displej s úhlopříčkou 2,8 palců (73 milimetrů) patří mezi ty povedené. Jeho papírové vlastnosti (65k barev, rozlišení 240x320 bodů, dotyková vrstva) jsou zcela běžné, reálný pohled ale nabízí pokoukáníčko lepší, než jen průměrné. Podsvícení je sice možné nastavit v 11 úrovních, bohužel pouze společně pro provoz na baterie a během dobíjení. Trochu zvláštní je rovněž chování nastavení podsvícení po měkkém resetu, kdy se pokaždé nastaví na výchozí, prostřední úroveň. Stejně jako ostatní E-TENy sice ani M700 nemá světelný senzor pro autoregulaci podsvícení podle okolních podmínek, nabízí však dvě jiné samoregulace. První závisí na stavu nabití baterie - čím je baterie víc vybitá, tím nižší intenzita podsvícení se nastaví. Druhá zase postupně vypíná podsvícení ve chvíli, kdy je zařízení ponecháno v klidu. Samozřejmě záleží na tom, jak máte nastavený čas pro úplné vypnutí podsvícení, ale pokud je to hodnota vyšší než jedna minuta, tato funkce vám něco málo energie určitě ušetří. Dotyková vrstva je celkem bez problémů, jedinou drobnou vadou na kráse je to, že pokud tapnete na určitá místa na displeji, displej v rozích se lehce zavlní (jako by byl displej měkký a tapnutí ho lehce deformovalo). Dobře to bylo vidět hned z kraje při kalibraci obrazovky, ale není to nijak zásadní problém.

Po recenzi několika různých E-TENů mám bohužel pocit, že práci se zvukem nemají inženýři na Taiwanu ještě úplně v malíčku. Začneme výstupem na sluchátka s konektorem 2,5 milimetrů. Z hlediska kvality je výstup průměrný, samozřejmě pokud srovnáváme pouze se srovnatelnými zařízeními. Samotné zařízení sice nezvládne nastavit nic jiného než hlasitost, ale pokud pro vás nemá M700 v prvé řadě představovat náhradu za špičkový MP3 přehrávač, dá se s tím žít - alespoň to moc nešumí. Skutečným problémem je ale maximální úroveň hlasitosti. Když jsem nastavil všechno na maximum (sluchátka, systém i Windows Media Player), bylo to velmi slabé. Jakékoliv hlučnější prostředí už poslech velmi znesnadňuje a na poslech například v autobusu musíte mít velmi citlivé uši, jinak to vážně nejde. Trochu lépe je na tom integrovaný systémový reproduktor. Jednak hraje na maximum už slušně hlasitě, ale i kvalita mi přišla jako nadprůměrná. Bohužel zase už při průměrných hlasitostech trochu drnčí, což je nepříjemné především při telefonování přes hlasitý odposlech. Nakonec zbývá zhodnotit záznam zvuku a ani v tomto případě to nebude hodnocení úplně pozitivní. Pro záznam zvuku sice E-TEN nabízí jednoduchý panel nastavení citlivosti mikrofonu, ale nastavení je pouze manuální. Náročným požadavkům vyhoví snad akorát záznam zvuku přes sluchátka s mikrofonem. Přímý záznam je na tom už trochu hůř, vadí především nepříjemné pískání, ale jinak to ještě jde. Zato záznamy z delší vzdálenosti jsou velmi slabé, takže na záznam z jednání budete muset použít jiný diktafon. I tentokrát jsem pro vás připravil i několik zvukových ukázek (592,97 KB).

Na rozdíl od zvukových schopností jsou na tom schopnosti komunikační o mnoho lépe. Jako poslední dobou stále častěji sice nenajdeme infračervený port, ale jinak umí E-TEN M700 téměř vše. Základem je samozřejmě USB, které je na zařízení realizováno pomocí konektoru miniUSB. Podobně jako u iPAQa rw6815 nebo Heralda umí i M700 komunikovat přes USB ve dvou režimech - "nově" přes RNDIS a "postaru" přes USB Serial. Jaký je mezi nimi technický rozdíl si můžete přečíst na tomto místě, nemá smysl se v každé recenzi opakovat. Praktický rozdíl je minimálně jeden, a sice že "nový" režim RNDIS (volba v nastavení je zaškrtnuta) je u tohoto zařízení výrazně rychlejší. Kromě řešení problémových situací je tak doporučeno používat režim RNDIS. Kromě USB ale umí M700 komunikovat přes Bluetooth, WiFi nebo telefon, pro snadné a rychlé ovládání všech těchto bezdrátových modulů je k dispozici praktická utilitka nazvaná Wireless Manager.

Prvním z bezdrátových modulů je Bluetooth ve verzi 2.0 včetně nové technologie pro rychlejší přenos dat nazvané EDR. Jako ovladač slouží u všech nových zařízení E-TEN vlastní aplikace Bluetooth Manager. Umí toho zhruba stejně jako ovladač od Microsoftu, akorát trochu lépe vypadá, na druhou stranu mi přišel hodně pomalý. V praxi jsem M700 potrápil standardní sestavou několika testíků a zde jsou výsledky. Obousměrný přenos souborů mezi notebookem Asus S6F a zařízením, stejně jako ActiveSync se stejným notebookem proběhl bez problémů, pouze ovládání synchronizace mi přišlo v porovnání se zařízeními od HTC trochu složité. Dalším testem byl obousměrný přenos dat mezi E-TENem a dalšími Pocket PC a Smartphony.

Zatímco s FSC Pocket LOOX T830 a HP iPAQ hw6915 fungovalo vše na první pokus, se zařízeními HTC P3600 a Qtek 8310 byl větší problém. Na E-TEN ještě šlo soubor poslat bez problémů, ale pokud jsem chtěl poslat soubor z E-TENa na jedno z těchto dvou zařízení, nepodařilo se mi to. Teprve po půl hodině experimentování jsem přišel na to, že v Exploreru volba "Transfer via Bluetooth" umí pracovat pouze se zařízeními s rozšířeným profilem pro sdílení souborů (na zařízeních s ovladačem od Microsoftu musí být v nastavení Bluetooth aktivní volba FTP), ale pokud chci jednoduše poslat soubor přes Bluetooth, musím vybrat "Beam File". Jak logické... Takže závěr z přenosu souborů je ten, že to jde se všemi možnými Pocket PC a Smartphony, jen pokaždé jiným způsobem.

Dalším testem bylo připojení BT stereosluchátek pro poslech hudby. S tímto testem jsem byl hotov velmi rychle - BT sluchátka od HP se sice úspěšně spárovala a zvukový výstup do nich bylo možné přesměrovat, ale kvalita byla tak špatná, že nemělo cenu s tím jakkoliv ztrácet čas. To utržené sluchátko s mikrofonem Bluetrek G2+ fungoval plynule, ale opět byl problém s hlasitostí - byla zcela nedostatečná. Nakonec jsem zkusil i připojení k BT AP, ale E-TEN očividně nepodporuje PAN profil a tak párování selhalo. Kromě již zmiňované pomalosti měl Bluetooth modul i problém se stabilitou, dvakrát mi přestal fungovat, respektive začal "zlobit" a bylo nutné provést soft reset. Jinými slovy, Bluetooth by chtěl ještě doladit.

Na rozdíl od Bluetooth byl WiFi modul téměř dokonalý. Technicky je v zařízení integrován modul IEEE802.11 podporující třídu B i G, takže nebudete mít problém s připojením k jakémukoliv přístupovému bodu. E-TEN M700 zvládá všechny aktuální standardy (WPA2, WPA, WEP, TKIP) a tak si bez problémů rozumělo jak s D-Link DSL-G684T konfigurovaným pro použití WPA-PSK, tak i novějším ASUS WL-566gM s podporou WPA2-PSK. Ve druhém případě sice občas docházelo k drobným prodlevám, ale viníkem může být klidně i AP - nemám ho zas tak dobře otestovaný. Možnosti konfigurace sice nejsou nijak valné, můžete si více méně nastavit pouze šetřící režim, ale na druhou stranu nabízí M700 velmi dobrou, hodně nadprůměrnou citlivost a nízkou spotřebu. Zkoušel jsem i Skype, ale bohužel zde jsem pohořel - standardní verze byla velmi trhaná (viz. tato ukázka (1,33 MB)) a verze určená pro pomalé procesory zase odmítala přehrávat zvuk. Je to zvláštní, protože dle tvrzení některých uživatelů klasický SIP VoIP funguje bez problémů, ale je to tak.

O napájení zařízení mimo zásuvku s elektrickou energií se stará vyměnitelná a dobíjecí Li-Pol baterie s kapacitou 1530mAh. A stará se skutečně výborně, což můžete posoudit sami při pohledu na výsledky testů. V praxi se samozřejmě budou výsledky lišit podle toho, jaké služby využíváte více a jaké méně, nebo jak moc podsvícený potřebujete displej, ale já osobně musel E-TENa nabíjet obden. Nabíjení přes USB je samozřejmostí, naopak naprostá hibernace dlouhým stiskem tlačítka pro zapnutí/vypnutí se nekoná. Příjemná je malá utilitka, která v horní programové liště neustále ukazuje aktuální stav baterie - vyhnete se nepříjemným překvapením.

• Standardní test běžného používání, max. podsvícení - 7h 42min
• Přehrávání videa, max. podsvícení - 9h 12min
• Přehrávání MP3, vypnutý displej - 24h 13min
• Zapnuté GPRS, max. podsvícení, bez zatížení - 10h 06min
• Zapnutý Bluetooth, max. podsvícení, bez zatížení - 10h 10min
• Zapnuté WiFi, max. podsvícení, bez zatížení - 4h 54min

Poznámka :: Vzhledem k chybě v Spb Benchmarku je při standardním testu zařízení po celou dobu maximálně vytíženo otevíráním velkého dokumentu ve Wordu, takže je výsledek nutné brát s rezervou - takto standardní používání PDA nevypadá. A protože se mi zdálo, že testy WiFi nejsou příliš odpovídající skutečnosti, od teď pouštím při tomto testu PING na výchozí bránu sítě. Takže je trochu vytížen i procesor, ale hlavně je neustále v permanenci WiFi přenos, což se na výsledném času dramaticky projevilo.

Stejně jako některé starší E-TENy má i M700 integrované rádio, jehož primárním účelem je sice TMC (informace o dopravě pro GPS), ale poslech FM stanic je příjemným bonusem navíc. Pro jeho provoz je nutné mít připojená sluchátka, která slouží i jako anténa. Po jejich připojení můžete začít ladit stanice (automaticky nebo manuálně), šest stanic si navíc můžete uložit do paměti programu. Mimo to umí program nastavit hlasitost rádia odděleně od hlasitosti systému a pro delší požitek na baterie umí i vypnout displej. Pokud vám během poslechu někdo zavolá, po přijetí hovoru se automaticky rádio ztlumí, po ukončení hovoru se hlasitost vrátí na původní hodnotu. Citlivost rádia je slušná, některé stanice chytil v plné síle, jiné trochu šuměly, ale celkově to bylo příjemné zpestření testování.