HTC One vs. Galaxy S4: bratrovražedný souboj?

Když už jsme v domácnosti, pojďme si na chvíli odskočit od souboje a podívejme se tajnou zbraň obou zařízení, a tou je podpora 802.11ac, aneb nového protokolu, který slibuje až nevídaně vysoké přenosové rychlosti. To se může hodit v řadě situací, kdy potřebujete co nejrychleji přesunout data z nebo do telefonu. Je tedy konec zdlouhavému čekání či zásekům během Full HD streamu?

Standard 802.11ac je teprve na svém začátku a ačkoliv již má své minimální požadavky sepsané, je jeho nasazení ještě hodně dlouhou cestou. Pracovní frekvence je 5 GHz, protože současná 2,4 GHz již velmi tvrdě narazila na své limity a není ji kam rozšiřovat. Oním rozšiřováním jsou kanály, kterých je na 5 GHz výrazně více, takže můžete najednou posílat data skrze 160 MHz (pro 802.11n max 40 MHz). Rychlosti tak mohou dosahovat až neuvěřitelných 3 390 Mbps.

Do mobilních telefonů se však standardně dává pouze jedna až dvě antény, což limituje pásmo na 80 MHz, a tím pádem rychlost na 433 Mbps. Jak Galaxy S4 tak HTC One dokážou navázat právě tuto maximální rychlost, což by však stále mělo více než bohatě dostačovat pro přenos jakýchkoliv dat.

Jenže, kde sehnat protistranu, když výrobci prozatím přistupují k této technologii velmi opatrně? Chtěl bych poděkovat společnosti Mironet, která nám v této situaci pomohla a bleskově zapůjčila router Asus RT-AC66U, ten si prozatím troufne až na 1300 Mbps, takže máme poměrně slušnou rezervu ve výkonu.

V ostatních aspektech je router Asus podobný současným modelům, tedy disponuje pěticí gigabitových portů, trojicí odnímatelných antén a dvojicí USB portů. Poněkud zamrzí, že jsou pouze ve verzi 2.0 a nikoliv moderní 3.0, což se může projevit na maximálních rychlostech přenosu.

Nastavení routeru je víceméně provedeno automaticky, i když bez aktivní přípojky vás systém odmítá pustit do pokročilejších nastavení a musíte ho obejít přímým zadáním ipadresa/index.asp jiná možnost není a Asus mi v této tvrdohlavosti trochu připomíná nastavování Linksys EA3500.

Máme nastaveno a na řadu přichází první testy, jelikož oba mobily vykazují přibližně stejné rychlosti, odstavuji HTC a místo něho nastupuje Galaxy SII, aby byl lépe vidět rozdíl mezi jednotlivými generacemi bezdrátových adaptérů. Testoval jsem především maximální dosažitelné hodnoty v různých scénářích. Pro zjištění přenosových rychlostí mi posloužil benchmark IPERF.

Z výsledků je doufám na první pohled jasné, že 802.11ac znamená i v případě mobilních telefonů několikanásobné zrychlení. Přenosové rychlosti bohatě postačí pro jakoukoliv činnost a brzdou v tomto případě mohou být spíše pomalé flash paměti uvnitř telefonů. Bohužel jsem neměl více času, abych mohl ověřit více variant přenosu.

Navíc se mi zdá, že díky nové normě dokážou 802.11ac kompatibilní zařízení lépe vyřešit celkem silný útlum signálu při jakékoliv překážce. Ono lze říci, že 5 GHz primárně do vnitřních prostor úplně nepatří a 2,4 GHz dokáže prorazit do ostatních pater výrazně snadněji. Otázkou také zůstává, až si takový router zapne doma každý, o kolik spadnou přenosové rychlosti.

Nicméně vzhůru k finální kapitole…