HTC One: poslední mohykán?

Uvnitř HTC One nalezneme Snapdragon 600, což je v současné době jeden z nejvýkonnějších čipsetů na trhu. Tedy na dveře sice klepe Snapdragon 800, který hodlá HTC využít ve svém phabletu One Max, nicméně tato situace nastane až někdy na podzim tohoto roku. Prozatím se tedy HTC One drží na nejvyšších pozicích v oblasti výkonu.

V oblasti syntetických testů jsou výsledky vesměs na špičce a místy nemá problém překonat HTC One svého předchůdce HTC One X i dvojnásobným počtem bodů. Lze tedy říci, že po stránce teoretického výkonu není tomuto telefonu co vytýkat, jenže jak je to s praktickými zkušenostmi?

HTC se poučilo ze svého přebujelého grafického rozhraní, kde animovalo každou maličkost a vyrazilo k výrazně jednoduššímu prostředí. Nové Sense možná není tak „eye-candy“ jako jeho předchůdci, nicméně je velice rychlé. Kombinace výkonného čipsetu a úsporně napsaného kódu vytváří velmi svižnou dvojici a za celou dobu testování jsem neměl pocit, že by se telefon byť jen na chvíli zasekl.

Jednu drobnost však ve vývojovém centru HTC podcenili, a to hliníkovou konstrukci těla. Během běžného používání se teploty drží v normálu, ale pusťte si benchmark, hru anebo nechte telefon ležet v horkém dni venku na stole a rázem vystoupá teplota povrchu tak, že jej prakticky nebude možné udržet v ruce.

V případě obrazovky nám HTC přináší podobné parametry, jako zbytek konkurence. Základem je tedy panel s úhlopříčkou 4,7“ a rozlišením 1920×1080 obrazových bodů. Výsledná jemnost vyskakuje na hodnotu 468 PPI, což je prakticky nejvyšší hodnota u mobilního displeje. Nicméně zásadní výhoda oproti ostatním to není, protože už se dávno nacházíme za možnostmi lidského oka.

HTC už dlouhodobě sází na technologii Super LCD a v případě tohoto modelu se jedná již o třetí generaci. Jakkoliv jsem měl k předchozím výhrady, tak v případě té poslední nevidím zásadní rozdíly oproti AMOLEDu od Samsungu. Nelze tedy říci, že by jedna či druhá varianta panelu byla horší.

V čem se však panely shodují, je jejich přílišná jemnost. Již v minulé recenzi Galaxy S4 bylo zřetelně vidět, že 360p video nebude radost sledovat a ani u 720p to není žádná sláva. Ideální by tedy bylo používat videa v nativním rozlišení panelu, jenže takto velkými videosoubory si buď velmi brzy vyčerpáte FUP limit, nebo interní kapacitu úložiště. Nemám nic proti jemnému obrazu, ale všeho s mírou.

Ze srovnání displejů je patrné, že volba mezi AMOLED či Super LCD je v současné generaci spíše otázkou osobních preferencí, než reálně měřitelných výsledků. Rozhodně tedy před koupí zavítejte do značkové prodejny a telefon si řádně vyzkoušejte na všechny hodnoty jasu.