Doporučené mobilní telefony: podzim 2017

Operační systém - Dnes najdete většinou smartphony s jedním ze tří operačních systémů. Nejrozšířenější je Google Android, který je na zhruba 85-90 % přístrojů. U starších modelů se ještě setkáte s Androidem 5, většina modelů má pak verzi Android 6 nebo 7. Osmička se na nové telefony teprve dostane. Největší výhodou tohoto systému je dostupnost kvanta aplikací na Google Play. Zejména u telefonů se spoustou doplňkového softwaru se můžete setkat s poněkud vyššími nároky na výkon.

Druhým nejrozšířenějším je Apple iOS (cca 10-15 %), který najdete pouze na iPhonech. Díky tomu, že jde jen o jeden systém na přístrojích jednoho výrobce, je zpravidla lépe odladěný (nicméně ani iOSu se nevyhýbají problémy), nabízí se na něj i dostatečně velké množství aplikací. Nevýhodou jsou velmi vysoké ceny mobilních telefonů (neexistují vyloženě low-endové modely a i ty high-endové jsou vzhledem k tomu, co nabízí, o pár desítek procent dražší než v případě Androidu). 

Jako poslední tu máme Microsoft Windows 10, který sice bývá proti Androidu většinou stabilnější a má menší hardwarové nároky, nicméně u veřejnosti moc nezabodoval. Majitelé byli s tímto systém většinou nadmíru spokojeni, přesto ale byly prodeje dosti nízké, Microsoft telefony s tímto systémem zaříznul a dnes už je téměř ani neseženete. Dokonce i Bill Gates už přešel na Android. Pokud chcete "smart" funkce, výprodejové modely bych nedoporučil.

SIM karta - Zatímco ještě před pár lety byla SIM karta v podstatě jediného druhu (mini-SIM s velikostí 25×15 mm), dnes se už pořádně nesetkáte ani s formátem micro-SIM (15×12 mm) a obvykle už najdete telefony akorát s nano-SIM (12,3×8,8 mm). Dnes už poměrně velké množství telefonů nabízí dva sloty pro SIM kartu, díky čemuž si lze vybrat více operátorů, se kterými můžete podle situace volat. Obvykle je ale druhý slot kombinovaný s microSD slotem, takže je to také výběr mezi druhou SIMkou a paměťovkou.

2G/3G/4G/LTE - Poněkud zmatek může být v těchto mobilních sítích operátorů. 2G je jasná, to je běžná síť, která se využívá k telefonování a posílání SMS, zpravidla na frekvencích 850, 900, 1800 nebo 1900 MHz. 3G sítě už zvládají i mobilní internet a pracují i na frekvencích 2100 MHz. Potíž nastává u 4G sítí a LTE. I když LTE de facto ještě není 4G síť, v praxi se mezi tyto dvě zkratky dává rovnítko. 

Běžného uživatele by mělo zajímat, že pokud si pořídí 4G telefon a bude mít 4G pokrytí, bude si moci užít opravdu velmi rychlý internet, nicméně musí být podporovány adekvátní frekvence. Např. starší telefony od Xiaomi sice LTE podporují, ale pouze na frekvencích, které jsou v městech. Ve vesnicích a mimo civilizaci se pak člověk s rychlým internetem může rozloučit, zatímco jiné telefony s LTE poběží naprosto bez problémů. Nicméně i zde dochází k nápravě a mnoho telefonů (i jiných značek) už podporu frekvencí LTE rozšiřuje a sehnat telefon bez LTE začíná být spíše složité než naopak. Většina mobilních telefonů nabídne HSPA nebo HSPA+, což je něco mezi 3G a 4G obvykle s rychlostmi 21 nebo 42 Mbps.

Procesor - Procesory v mobilních telefonech dnes už mají klidně i osm nebo deset jader. Jednojádrové dnes neexistují, dvoujádra jsou v podstatě vymřelý druh a standardem jsou i u low-endových mobilních telefonů minimálně čtyřjádrové procesory. Otázkou je pak spíše takt, který u low-endu lehce přesahuje 1 GHz, zatímco u high-endových modelů jde i hodně přes 2 GHz. I pomalu taktované čtyřjádro ale bohatě stačí na běžnou práci. Záleží také na konkrétním procesoru. Snapdragon a Samsung Exynos většinou patří ke špičce, ale dnes už mají velmi pokročilé modely i u Mediateku a HiSiliconu. Ve většině případů jde stejně jen o různou kombinaci jader ARM Cortex různých generací. Generace procesoru ovlivňuje i spotřebu a podporu mnoha funkcí jako je např. již zmíněné LTE nebo kvalitu GPS (starší MediaTeky mají GPS obvykle velmi bídnou).

Operační paměť RAM - Tato paměť má u moderních smartphonů kapacitu většinou od 1 GB do 6 GB, pochopitelně najdete občas i více nebo méně. Je-li Vám život milý, nekupujte Android který nemá alespoň 2 GB RAM. Naštěstí, dnes se 2 GB paměti dostávají i do low-endu. Staré tTelefony s iOSem sice slušně fungují i s pouhým 1 GB RAM, pochopitelně modely se 2 GB jsou lepší a nové verze se 3 GB RAM jsou ideálem.

Vestavěná paměť - Většina mobilních telefonů má i vestavěnou paměť, jejíž kapacita se počítá na gigabyty. U nejlevnějších modelů se můžete sice setkat s hodnotami pár jednotek GB, většina mobilních telefonů má ale kapacitu alespoň 8 nebo 16 GB, ve vyšších třídách se lze setkat i se 32GB až 256GB modely. Počítejte s tím, že někteří výrobci už předinstalují "tuny" aplikací, takže se klidně můžete setkat s tím, že zbrusu nový mobil bude mít už polovinu paměti zabranou. Pro Android je naprosté minimum (které ale stejně nelze doporučit) 8 GB, protože i tak se budete patrně často setkávat s tím, že je nedostatek místa a není kam nainstalovat aplikace. Pamatujte na to, že na microSD kartu (pokud ji telefon podporuje) můžete dát jen některé typy dat. Rozhodně bych doporučil brát telefony, které mají alespoň 16 GB vnitřní paměti. Ostatně ani to není žádná sláva. Ideálně 32 GB a více.

Wi-Fi - Bezdrátové rozhraní Wi-Fi má už dnes v podstatě každý smartphone. Liší se podporou rychlostních standardů. Zatímco některé nejstarší modely se musí spokojit s 802.11b/g (11, resp. 54 Mbps), většina standardních mobilních telefonů nabídne 802.11n (600 Mbps) a mnoho dnešních smartphonů zvládá i 802.11ac. Některé podporují i Wi-Fi Direct, tedy možnost bezdrátového spojení bez nutnosti připojovat se k AP (access pointu).

NFC (Near Field Communication) - Tato technologie slouží k navazování spojení na velmi krátkou vzdálenost do nějakých 5-10 centimetrů. U mobilních telefonů se to používá např. ke konfiguraci složitějších sítí jako je Wi-Fi nebo Bluetooth. Pomocí NFC se zařízení spárují a samotná komunikace už probíhá pomocí jiné bezdrátové sítě. Dá se také využít např. k bezkontaktnímu placení telefonem.

Bluetooth - Jedna z bezdrátových sítí určená k bezdrátovému přenosu dat. 

DLNA, MHL, USB-OTG - Ve spojení s Wi-Fi dokáže bezdrátově zobrazit data na jiném DLNA zařízení, může se použít např. k prezentaci fotografií na televizi. Podobně se dá využít i MHL technologie. USB-OTG znamená, že pomocí redukce můžete k mobilu připojit USB zařízení (např. flash disk).

Displej - U displeje lze hodnotit více parametrů. Jedním z parametrů je samotná technologie displeje. Klasické LCD mohou mít velký problém s pozorovatelností při jasnějším světle, pozorovací úhly už dnes většinou nebývají problém (problémy se týkají levnějších TN displejů, ne které lze narazit už jen stěží). Moderní IPS LCD displeje mívají o něco lepší obraz a jsou důstojnou konkurencí AMOLED displejům, kde každý bod svítí sám o sobě bez podsvícení. Díky tomu je pozorovatelnost na slunci zpravidla o něco lepší, ale na druhou stranu je nutné poznamenat, že to není dramatický rozdíl, jak se někteří snaží prezentovat. 

Máme tu také úhlopříčku, která významně ovlivňuje koncovou velikost smartphonu. Dnes je standardem 5", menší displeje naleznete jen ve velmi levných mobilních telefonech a jen několika málo výkonných. Každému vyhovuje jiná velikost a pro ty, kteří mají rádi menší telefony, se nabízí zmenšené verze vlajkových lodí s různými přídomky "mini", "compact" a podobně. Bohužel protože vlajkové lodě dnes už mají hodně přes 5 palců, zmenšené varianty jsou často 5palcové (a tedy pro mnoho lidí stále velké), navíc mají často dost ořezanou výbavu a výkon. Telefony s úhlopříčkou okolo 6 palců někdy označujeme jako phablety (něco mezi telefonem a tabletem).

Neméně důležitým parametrem je rozlišení displeje. Tlačítkové telefony mají ještě displeje s rozlišeními 240×360 pixelů nebo i menší, u naprosto nejlevnějších smartphonů se začíná na dnes už archaickém rozlišení 480×800, 480×854 nebo 540×960 pixelů. U klasického low-endu najdete HD rozlišení 1280×720 pixelů, které už nabídne solidní jemnost obrazu. Nabídka pokračuje k Full HD 1920×1080 pixelů, které i při velkých úhlopříčkách nabídne velmi vysokou hustotu bodů a velmi jemný obraz. Maximem jsou dnes QHD rozlišení 2560×1440 pixelů a 4K 3840×2160 pixelů. Zajímavostí jsou také jiné poměry stran jako např. 18:9.

Velká rozlišení znamenají větší hustotu pixelů a tím jemnější obraz. Spolu s tím se ale také snižuje výdrž, protože hardware si musí poradit s mnohem větším počtem pixelů. Hodnoty hustoty pixelů okolo 200 ppi znamenají dosti kostičkovaný obraz, 300 ppi je už docela jemný, při 400 ppi už jednotlivé body v podstatě nerozeznáte a přes 500 ppi už ani nemá smysl chodit.

Fotoaparát - Kvalita fotoaparátu je dána mnoha parametry, které spolu souvisí. Zásadní je pro kvalitu velikost senzoru, ale tu se od výrobců v mnoha případech nedozvíte. Nejčastěji to jsou malé 1/4" a 1/3,06" senzory, ale některé přístroje nabídnou i 1/2,6" až 1/2,3" senzory jako u běžných kompaktů (např. Sony Xperia XZ), Nokia pak šla před pár lety ještě dál a u Lumie 1020 nabídla 1/1,5" senzor, tedy velikost u nedávných profi kompaktů, nicméně tento model je už dávno minulostí. 

Dále tu máme rozlišení. Vyšší rozlišení sice může znamenat kvalitnější fotografie, ale to platí tehdy, pokud je zároveň větší i senzor. Vysoké rozlišení na malém senzoru je kontraproduktivní, protože malé pixely zpravidla hodně šumí, což se projevuje na silném odšumování, které rozpatlává obraz. Takže i stejný senzor se stejným rozlišením může produkovat úplně jiné obrázky, pokud výrobce zvolí příliš agresivní odšumování.

Za další tu máme objektiv. Úhle záběru je dán ohniskovou vzdáleností. Čím je menší, tím je objektiv širokoúhlejší. 28mm objektiv je tedy dost širokoúhlý, ale 26mm a 24mm jsou ještě širokoúhlejší. Světelnost objektivu je dána hodnotou F, např. F2,2. Čím nižší číslo, tím více světla objektiv posbírá a tím by (teoreticky) měl lépe fotit ve tmě i bez blesku (F1,7 je tedy výrazně lepší než F2,2). Otázkou pak zůstává kvalita autofokusu, technologie blesku, nicméně klasický xenonový blesk jako u fotoaparátů je dnes u smartphonů už velmi výjimečný. Obvykle tu najdete LED blesk, který je sice výrazně slabší, ale zase se dá použít jako baterka a pokud je duální, nabídne i přirozenější barvy. 

V dnešní době selfie fotografií hraje roli i přední fotoaparát. U mnoha přístrojů je mnohem kvalitnější než v minulosti, někdy i lepší než ten vzadu. Pokud jde o natáčení videa, HD 1280×720 pixelů zvládne snad každý mobilní telefon, standardem je Full HD 1920×1080 video a velké množství mobilů už dnes podporuje i 4K (3840×2160 pixelů). Spousta nových mobilních telefonů má i optickou stabilizaci obrazu a slow-motion video.

Senzory - Volba správného mobilního telefonu může záviset i na množství senzorů, kterými je vybaven. Klasikou je např. snímač osvětlení pro správné nastavení jasu displeje. Moderní smartphony často disponují i akcelerometrem (použitelný jako krokoměr), geomagnetickým snímačem (digitální kompas), tlakoměrem, vlhkoměrem, Hallovým snímačem (detekce magnetu v krytu pro automatické vypnutí displeje), snímačem tepu a mnoha dalšími hračičkami, které mohou být pro někoho důležité. Např. snímač vzdálenosti může být užitečný při volání, kdy se automaticky vypne displej při přiblížení ucha k mikrofonu nebo když je mobil v kapse. Dále lze nalézt i snímače gest a nově se objevují i technologie jako rozpoznávání tváří nebo oční duhovky pro odemykání telefonu.

GPS, A-GPS, GLONASS, Beidou - Systém družic GPS dnes zná snad každý. Mobilní telefony se mohou lišit kvalitou GPS přijímače, tedy i jak rychle najde satelity a zda je lehce ztrácí. A-GPS je asistovaným GPS, které využívá externě stažených dat o poloze satelitů, za toto ale může operátor účtovat poplatek (na základě zvoleného tarifu). GLONASS je ruskou obdobou amerického systému GPS, Beidou je pak čínskou alternativou, která zatím funguje především v Asii, ale její působení se postupně rozšiřuje i do dalších částí světa. Kvalita GPS závisí na procesoru a nechvalně známé jsou v tomto starší MediaTeky. Chcete-li telefon pro geocaching nebo navigaci, rozhodně se vyhněte levnějším telefonům s těmito procesory (výkonnější telefony s procesory MediaTek jsou už v pohodě).

Baterie - Kapacita baterie je udávána v mAh. Logicky čím více mAh (kapacity), tím déle by měl mobilní telefon vydržet. Samotná výdrž je ale závislá i na úspornosti jednotlivých komponent, optimalizaci softwaru a především na využívání. Zatímco někdo nabíjí mobilní telefon každý den, protože provolá několik desítek minut, je několik hodin na internetu, poslouchá hudbu, sleduje video a hraje hry, někomu jinému i nadupaný smartphone může v pohodě vydržet i týden na jedno nabití, pokud s ním občas někam zavolá a napíše zprávu. Otázkou je, zda má přístroj vyměnitelnou baterii. Někomu to vadit nemusí, počítejte ale s tím, že v případě "odejití" baterie bude třeba mobil poslat do servisu, zatímco s vyměnitelnou baterií výměnu zvládne naprosto každý. A baterie nemusí vydržet zrovna moc dlouho, mně na smartphonu odešla po roce a půl. Většina telefonů už má nevyměnitelnou baterii, což je někdy i dáno tím, že jde o odolné telefony.