Sony VAIO Duo 11: především dotykově

Sony nám sem namontovalo 11,6" LCD displej typu IPS, který má rozlišení 1920 x 1080, čili Full HD. Nezmiňuje sice to, jaký maximální jas nám nabídne, ovšem ten je dostatečně vysoký na to, aby byl displej dobře čitelný i na přímém letním slunci. V moci uživatele také je nechat jas na automatice a pokud se jej rozhodne ovládat ručně, pak má možnost podsvícení nejen ztlumit, ale na nejnižší nastavení rovnou vypnout, což se může hodit. Hned na úvod je tu tedy potěšující zpráva, ale co ostatní kvality?

Je jasné, že rozlišení Full HD na 11,6" je až příliš jemné na to, aby Windows 8 zobrazovaly desktop bez úprav. Ten byl tedy nastaven tak, aby se aplikace zobrazovaly podobně jako v rozlišení 1366 x 768, ovšem výhodou je pak samozřejmě daleko jemnější rastr, což je velmi příjemné na oči. V některých aplikacích je však text sice velký, ovšem mírně rozostřený, což je nevýhoda daná nutnosti jeho zvětšení.

Zrovna zde se bude velmi hodit displej typu IPS, neboť nemáme možnost jej polohovat dle potřeby, takže je důležité, aby se barvy jevily z každého úhlu pohledu stejně. V tomto případě jsou navíc velmi živé, jak Sony ostatně slibuje, a to včetně často problematické žluté, která jen září. Obraz je přitom vysoce konstrastní.

Displej je tedy jednou z komponent tohoto počítače, s níž můžeme být velmi spokojeni. Jak je na tom ovšem zvuk, u nějž výrobce také slibuje vysokou kvalitu?

O zvukovou reprodukci se postarají dva reproduktory umístěné pod přední hranou základny a dle očekávání se z nich neline zvuk, kterým byste zaplnili celou místnost a blahem přitom přivřeli oči. Na druhou stranu to ale s ohledem na tenké tělo není vůbec špatné.

Očekával jsem výrazné zkreslení a velmi plochý zvuk, přičemž ani jedno se nedostavilo. Zvuk tedy má rozlišení, slušné náznaky basů a relativně čisté výšky, na nejvyšší hlasitost se neprojeví žádné drnčení. Jeho hlasitost je přitom více než dostatečná pro komunikaci či sledování videí, takže se zvukem jsem byl stejně jako s LCD panelem spokojený (s panelem tedy víc).

Přední i zadní kamera je zde bohužel stejná a nabídne čip Exmor R s rozlišením 2,1 Mpix. To neslibuje zrovna úžasnou kvalitu fotografií a i když je jasné, že rozlišení samo o sobě není rozhodující pro kvalitu, pak u těchto zařízení jde s ní obvykle ruku v ruce.

Výsledek skutečně není překvapující. Zmenšené fotografie vypadají ještě jakž takž použitelně, ovšem při bližším pohledu je vidět rozpadající se kresba, ztrácející se detaily a také chromatická aberace viditelná především kvůli přesvícené obloze. Ona celá první fotografie je přesvícená, i když slunce bylo zrovna vysoko na obloze.

Focení směrem po svitu slunce ale udělá s obrazem hodně, ovšem jiné nedostatky samozřejmě zůstávají a zde nemůžeme využít ani snížení rozlišení na to, abychom je schovali, protože Full HD už příliš zmenšovat nejde.

Pak nepřekvapí ani zašumělé barvy v interiéru, na nějž vestavěné kamery jednoduše nestačí. Nakonec jsme si nechali 20sekundové video, které má kvůli trhaným pohybům a neuvěřitelně přebuzenému zvuku hororovou atmosféru (33 MB, formát MP4).

Sony VAIO Duo 11 můžeme používat buď jako tablet nebo jako notebook, i když v tomto případě notebook s poněkud zvláštním mechanismem pro zvednutí displeje. V režimu tabletu jde v podstatě jen o poněkud mohutnější tablet, což lze očekávat, přičemž zde se hodí, že obě kratší hrany jsou vybaveny rozhraními pouze z jedné poloviny, takže nám v držení tabletu s vodorovně orientovanou obrazovkou nebue nic vadit. Se svisle orientovanou obrazovkou už je to trošku jiné, ale i tak je tu dostatek míst, za něž můžeme tablet chytit a nebudou nám vadit žádné případně koukající kabely.

V režimu notebooku se uplatní speciální mechanismus, jenž zdvihne displej tak, že ten se opírá svou spodní hranou někde v polovině základny a má přitom pevně daný sklon, což je jedna nevýhoda a další je ta, že kvůli usazení displeje je prostor pro klávesnici značně omezený.

Na druhou stranu tu jsou ale také dvě podstatné výhody, o nichž si klasické notebooky mohou nechat jen zdát. Jednak má uživatel od klávesnice k dotykovému displeji velmi krátkou cestu, což vypadá jako nicotnost, ovšem v praxi je to velmi znát. Druhá výhoda je jasná - displej ve ve své poloze velmi stabilní, takže si můžete vzít klidně stylus do ruky, tu si opřít o obrazovku a malovat či psát. To by u klasického notebooku v krajní poloze displeje šlo sice také, ale osobně bych to s ohledem na jeho klouby nedělal.

Klávesnice mi zde příliš nevyhovovala především kvůli tomu, že bylo nutné ji trošku "splácnout", aby se vešla do prostoru, který nám displej milostivě zanechal. Nicméně na to si asi budeme moci zvyknout, ale asi už ne na ovladač zvaný Optical Pointer fungující jako miniaturní dotyková ploška a ne jako trackpoint. Ten byl pro mě prostě nepoužitelný.

Co se týče stylusu, pak jde o podobný model jako u Fujitstu Stylistic Q702, čili jde o produkt N-trig napájený jednou baterií AAAA a rozeznávající úrovně přítlaku, ovšem to bohužel nepracuje ve Photoshopu ani v Paint.NET, ovšem v aplikaci ArtRage Studio Pro, která má být u prodávaných verzí předinstalována, štětec reaguje na přítlak tak, jak má. Můžeme tedy přítlakem plynule regulovat šířku stopy štětce či jiného nástroje. Škoda jen, že toto nefunguje vždy a všude.